Vyšší teploty jsou klíčovým faktorem, který způsobuje, že ve světových lesích stále přibývá lián. Popínavé rostliny s dřevnatým stonkem přitom mohou škodit stromům, a tedy i lesům, které jsou klíčové pro pohlcování uhlíku.
Vědci prozkoumali údaje ze 44 zemí na pěti světadílech, ve výběru upřednostnily státy, v nichž jsou lesy nejzranitelnější změnami klimatu. Týká se to například tropických lesů ve východní Africe, Vietnamu, Kolumbii nebo Austrálii. Vědci pod vedením Andyho Marshalla potvrdili předpoklad, že při dalším oteplování se bude liánám dařit tak dobře, že jejich růst negativně ovlivní lesní ekosystémy. Liány totiž stromy dusí a brání jim tam v růstu.
Kritický bod nastane podle modelů v okamžiku, kdy průměrná roční teplota dosáhne nejméně 27,8 stupně Celsia a srážky naopak nepřesáhnou 1614 milimetrů. „Dřevokazné liány stále více ovládají světové lesy. Poprvé teď ale máme k dispozici globální hodnocení, které potvrzuje, že hlavními příčinami rostoucí dominance lián jsou narušení lesů a klimatické faktory,“ uvedl Marshall.
Poznatky jsou podle něj zásadní pro úspěšnou obnovu světových lesů, protože vědcům i ochráncům přírody umožňují zjistit, kam zaměřit energii při obnově a na které oblasti v měnícím se klimatu v budoucnu nejvíc napřít síly.
„S vyššími teplotami a pokračujícími poruchami způsobenými těžbou dřeva a mýcením se tyto oblasti lesů ohrožené liánami na celém světě budou jen zvětšovat,“ varuje vědec. Tato práce je unikátní v tom, že vychází z asi dvaceti let terénního výzkumu, a současně se věnuje fenoménu, který byl doposud spíše přehlížený. Vyplňuje tak mezeru ve vědeckém poznání.
Samotný Marshall věnoval tomuto výzkumu většinu svého vědeckého života. „Na své vůbec první expedici do deštného pralesa ve východní Africe v roce 1998 jsem si všiml těchto lián rostoucích nad všemi stromy a přemýšlel jsem, co se to proboha děje a proč to nikdo nezkoumá. Od té doby výzkum lián doslova explodoval, nicméně je většinou zaměřen lokálně anebo regionálně,“ popisuje vědec. Až jeho nový výzkum dokázal shromáždit lokální data a vytvořit z nich globální obraz.
Uhlíkové pasti jsou v ohrožení
Lesy a stromy fungují jako jakési uhlíkové pasti. Zachycují uhlík z atmosféry, který stromy využívají pro svůj růst. Brání mu tak, aby se v podobě oxidu uhličitého vracel do vzduchu, kde by posiloval skleníkový efekt. Jenže liány jim v tom zamezují tím, že berou živiny a brání v růstu.
Podle výsledků jsou liány přizpůsobené k tomu, aby se vypořádaly se změnou klimatu lépe než stromy. Týká se to jejich odolnosti jak vůči vyšším teplotám, tak i nižším srážkám. Velmi odolné jsou ale také vůči důsledkům těžby a požárů. Současně ale liány brání stromům, aby se samy po podobných narušeních vzpamatovaly.
„Pochopení toho, jak se tento výskyt mění v čase za různých klimatických podmínek, je zásadní pro předvídání reakcí poškozených lesních krajin a pro usměrňování strategií lesního hospodaření tváří v tvář globálním změnám životního prostředí,“ dodali vědci.
Vědci teď znají problém. Stále ale nemají řešení, právě jeho hledání je dalším krokem ve výzkumu. Jen tak liány zničit podle autorů není možné a mohlo by to mít dalekosáhlé důsledky.
„Liány hrají svou roli v lesním ekosystému a biodiverzitě tím, že zvyšují úrodnost půdy a koloběh uhlíku a mohou být prospěšné pro ostatní rostliny, živočichy, půdu a celkovou funkci ekosystému, a to jak v neporušených, tak v narušených lesích,“ zakončují autoři.
