Velké kroupy představují riziko nejen pro člověka, ale i pro zvířata. Například kanadské husy bernešky používají zvláštní trik, aby co nejlépe ochránily své zranitelné zobáky. Teprve nedávno se podařilo jejich chování zdokumentovat.
Bernešky velké jsou velcí ptáci příbuzní našim husám. Původně žily v Severní Americe, často na planinách, kde neměly žádnou možnost ukrýt se před kroupami, které se tam během letních bouřek často objevují.
Biologové pozorovali v minulosti již několikrát, že se během bouřek s kroupami chovají bernešky velmi podivně. Ale až nedávno se podařilo toto chování nafilmovat:
Ptáci natahují krky vstříc kroupám, aby jim vystavovali co nejmenší část svého těla a především chránili své zranitelné zobáky. Podle ornitologa Jeremyho Rosse z University of Oklahoma jim pomáhá tento trik přežít. Pokud by totiž kroupa plnou rychlostí zasáhla horní stranu zobáku, mohla by ho snadno poškodit nebo rovnou zničit. Pokud ale zasáhne jen špičku zobáku, sklouzne po něm a zvířeti se nic vážnějšího nestane.
Jeremy Ross pro web Live Science uvedl, že byly pozorovány také situace, kdy se některé bernešky snažily kroupám bránit i aktivně – pohybovaly krky a hlavami tak, jako by se snažily před dopadajícími kroupami uhnout. U člověka by taková snaha byla marná, ale ptáci mají většinou lepší zrak než lidé. Proto je podle vědce teoreticky možné, že se jim vyhýbání se kroupám i daří.
Chování vědci pozorovali už před sto lety
Podobného chování si vědci všimli již dříve u více druhů ptáků; poprvé v roce 1918 u skupiny divokých hus v Novém Mexiku. Tehdy přírodopisec Aldo Leopold popsal jejich chování takto: „Každý z ptáků byl otočený k bouři a každý měl hlavu a zobák obrácené téměř vertikálně do vzduchu. Byl jsem touto nezvyklou polohou na okamžik zaskočen.“
Teprve po nějaké době přírodopisec došel ke stejným závěrům jako moderní věda: „ V normální pozici by jim kroupy poranily citlivé zobáky. Ale otočené k obloze poskytují jen minimální plochu, která kroupy odrazí. Správnost tohoto pozorování potvrdilo, že jakmile kroupy odezněly, zaujaly husy opět normální polohu,“ dodal přírodovědec před sto lety.
V roce 1986 potvrdili vědci stejné chování také u některých druhů mořských racků, dělají to dokonce i krocani a červenky. Zatím se ale neví, jak rozšířené chování to je. Pravidelnému pozorování brání zejména to, že k této reakci dochází jen při silných bouřích, které vědcům jejich práci znesnadňují.
