Jen málokdo dokázal předpovědět budoucnost tak přesvědčivě a současně pravdivě jako Jules Verne. Právě ve čtvrtek 8. února od jeho narození uplynulo 190 let.
Jules Verne předpověděl ponorku i počítač. Češi se mu odvděčili nejpovedenějšími filmy
V románech, které patří k populárnímu čtení i dnes, Verne „předpověděl“ mnohé z později uskutečněných vynálezů, například kosmické lety, skafandr, tank, umělé satelity či vrtulník. Ve skutečnosti to ale s jeho předvídáním bylo trošku jinak: Verne velmi poctivě sledoval bouřlivý vývoj techniky, která za jeho života prodělávala obrovský rozkvět. A dokázal docela přesně odhadovat, které z těchto objevů budou použitelné a prosadí se v praxi.
To se mu podařilo především u elektřiny – opravdu byl jedním z prvních, kdo této kuriozitě předpověděl zářnou budoucnost. U jiných vynálezů spíše zvětšoval jejich rozměry – z normálních existujících děl udělal obří kanóny, které dokázaly ničit celé státy (Ocelové město), vystřelit kosmickou loď k Měsíci (Ze Země na Měsíc) nebo dokonce posunout zemskou osou – byť jen o tři milimetry (Zmatek nad zmatek).
V mnoha ohledech jsou mu zásluhy v předvídání budoucnosti přisuzovány nespravedlivě, například cesta do vesmíru je v jeho podání nikoliv raketou, ale dělovým nábojem. Ale mnoho jiných témat dokázal předvídat až nečekaně přesně, notiricky známé jsou automobily, ponorky nebo řiditelné vzducholodě, existuje však i množství dalších:
- Počítač: v románu Paříž ve XX. století popisuje psací stroj vybavený obrazovkou
- Magnetický rychlovlak: v románu Paříž ve XX. století popsal magnetickou visutou dráhu
- Vrtulník: Přestože se často uvádí, že vrtulník předpověděl v románu Robur dobyvatel, slavný Albatros z této knihy vrtulníky téměř nepřipomíná. Naopak jsou jim velmi podobné létající stroje z Verneovy poslední knihy Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy
Výjimečné množství podobností se našlo mezi knihou Ze Země na Měsíc a reálnou první cestou člověka na Měsíc:
- Kanon v románu se jmenoval Kolumbiáda (Columbiad), velitelský modul Apolla 11 se jmenoval Columbia
- Posádku v románu i v programu Apollo tvořili tři muži
- Verneovo dělo bylo umístěno na Floridě, i mise Apolla startovaly z Floridy. Proč? Čím blíže u rovníku start probíhá, tím méně energie se na něj spotřebuje – Florida je místem, které je v USA rovníku neblíže
- Přistání proběhlo podle Verna do oceánu, program Apollo také přistával do oceánu
- K úpravě dráhy použili hrdinové knihy rakety – konkrétně čínské ohňostrojové rachejtle . Korekční raketové motory mají i moderní kosmické lodi
I když dnes je Verne symbolem přesných technologických předpovědí, jemu samotnému na tom zase tolik nezáleželo. Mnohem více se totiž věnoval zeměpisu, většina jeho románů jsou cestopisy a moderní technologie se objevují jen v menšině jeho knih.
Považoval se za humanistu
Jules Verne se narodil ve francouzském přístavu Nantes 8. února 1828 a už od mládí ho to táhlo za dobrodružstvím. Po vzoru otce advokáta sice začal v Paříži studovat práva, chuť psát byla ale silnější.
Úspěšnou spisovatelskou dráhu odstartoval románem Pět neděl v baloně. Knihu mu v roce 1862 vydal Pierre-Jules Hetzel, jeden z nejdůležitějších francouzských nakladatelů 19. století, se kterým Verne vytvořil až do Hetzelovi smrti úspěšný „spisovatelsko-vydavatelský“ tým. Teprve dlouho po Verneově i Hetzelově smrti se ukázalo, že tento vztah nebyl zdaleka tak pozitivní, jak se mohlo zdát.
Hetzel totiž, slušně řečeno, na úspěšném spisovateli poněkud parazitoval. Analýza jeho účetnictví totiž ukázala, že z každé knihy měl desetinásobně větší zisk než samotný autor. Na druhou stranu právě to vedlo k nesmírné Verneově literární plodnosti – jeho zisky byly tak malé, že musel psát stále další knihy.
Verne se považoval za humanistu, domníval se, že rozvoj moderní techniky může přispět k sociálnímu a morálnímu pokroku lidstva.
Je považován společně se svým anglickým kolegou Herbertem Georgem Wellsem za zakladatele žánru vědeckofantastické literatury. Věřil, že zejména rozvoj moderní techniky může přispět k sociálnímu a morálnímu pokroku lidstva, ve svých vizích se spletl v jediném – totiž v tom, že člověk přestane válčit. Později ale začal být pesimističtější, v jeho pozdějších knihách se objevovalo stále více varování před riziky, která technologie přinášejí.
Kromě románů psal také básně, povídky, písně, operetní libreta, divadelní hry a vědeckopopulární práce; jeho kompletní dílo čítá téměř 130 svazků (jen románů z cyklu Podivuhodné cesty napsal 64).
Pro Čechy Vernea objevil Jan Neruda, kterého jinak máme spojeného spíše s Malou stranou než s Francií. Když byl roku 1863 v Paříži, koupil si tam čerstvě vydanou knihu Pět neděl v balóně, která ho okamžitě nadchla. Přivezl ji do Prahy a právě díky tomu se začaly verneovky vydávat i česky.
Chopil se toho vydavatel Vilímek, který jednak sehnal pro knihy vynikající ilustrátory, ale také rád měnil názvy knih. Díky němu máme v češtině názvy verneovek jiné než v ostatních zemích. Například nesnášel Verneův oblíbený zvyk dávat do názvů knih jméno hlavního hrdiny:
- Na kometě za Hectora Servadaca
- Nový hrabě Monte Christo za Matyáše Sandorfa
- Vzducholodí kolem světa za Robura Dobyvatele
- Oceánem na kře ledové za Césara Cascabela
- V pustinách australských za Paní Branicanovou
- Milionář na cestách za Clovise Dardentora
Česká stopa
Čechy Verneova tvorba nesmírně oslovila, je to vidět nejen na počtu jeho knih vydaných v češtině, ale i na tom, kolik dalších umělců inspirovala. Asi nejznámější jsou filmy Karla Zemana. Ten vizuálně vycházel právě ze slavných ilustrací, které verneovky doprovázely, a dokázal je kongeniálně převést na filmové plátno. Zfilmovanými verneovkami jsou Vynález zkázy, Ukradená vzducholoď a Na kometě.
Verneovky adaptovalo ale více českých filmařů a také velmi zdařile a pro celé generace nezapomenutelně – ať už se jedná o Tajemství Ocelového města režiséra Ludvíka Ráži, nebo Tajemství hradu v Karpatech scenáristy Jiřího Brdečky a režiséra Oldřicha Lipského.
Z verneovek vycházel ale třeba také spisovatel Ludvík Souček, který v trilogii Cesta slepých ptáků pokračoval v myšlence románu Cesta do středu země. Spisovatel Ondřej Neff zase dokončil jednu z nedoceňovaných Verneových myšlenek – Verne chtěl, aby se postavy z jeho různých románů setkávaly. Neff vydal trilogii Tajemství pěti světadílů, kde tento sen splnil.
Verne ve vesmíru
Verne sice spoustu věcí předpověděl, ale sám se realizace těchto vizí většinou nedožil. Zemřel roku 1905 po záchvatu mrtvice ve francouzském Amiens. Po jeho smrti dokončil několik nedopsaných otcových románů jeho syn Michel. Jeho odkaz ale žije dál nejen v knihách, ale také v tom, že se k němu přihlásilo mnoho vizionářů, kteří se pokoušejí posouvat lidské poznání dál.
Jméno po něm dostal například dopravní modul ATV-1 , který nosil zásoby na Mezinárodní vesmírnou stanici ISS – roku 2008 nesl na palubě jeden z prvních výtisků prvního vydání románu Ze Země na Měsíc.
Po Verneovi byl také pojmenovaný stopadesátikilometrový kráter na Měsíci. Bohužel není vidět ani těmi nejsilnějšími dalekohledy, nachází se totiž na odvrácené straně Měsíce za západ od Moře touhy.