Vědci popsali záhadný typ polární záře: Vyskytuje se mnohem jižněji, než je běžné, má jiný vzhled a také se jinak chová. Nový úkaz dostal jméno Steve.
Notanee Bourassa hned věděl, že to, co vidí na obloze, není normální. Kanadský programátor si vyšel na procházku se svými dvěma dětmi, aby jim ukázal polární záři. Je to jeho koníček, často tento jev pozoruje celou noc, až do rána. Ale to, co spatřil 25. července 2016, předtím nikdy neviděl. Dvacet minut fotil polární záři typu, který ještě nikdy předtím nespatřil.
Stejné noci, kdy „Steva“ fotil Bourassa, byl tento jev vidět tak dobře, že ho mohli sledovat i jiné, profesionálnější přístroje, například ty na univerzitě v Calgary nebo dokonce satelity ESA, které byly díky štěstí v pravý čas přesně nad touto oblastí.
O tomto fenoménu neznámého světelného úkazu, který by vlastně vůbec nemusel být polární září, se mezi amatérskými meteorology mluvilo už nejméně od roku 2015. Měli o těchto záhadných světlech přibližně 30 zpráv, nejčastěji na různých internetových fórech.
A také v rámci vědeckého projektu Aurorasaurus, který financují americké organizace NASA a National Science Foundation. Tento tým vede Liz MacDonaldová z Goddardova vesmírného centra v Greenbeltu. Společně se svým kolegou Ericem Donovanem se rozhodla přijít záhadě na kloub.
Co je Steve zač?
Díky několika pohledům teď ale mohli vědci konečně popsat, co je Steve zač – udělali to ve studii, která vyšla v odborném časopise Science Advances. „Jde o světelný jev, který se dá pozorovat tisíce kilometrů od země,“ uvedl MacDonald „Odpovídá to něčemu, co se děje ve vesmíru. Když shromáždíme více dat o Stevovi, pochopíme více, jak je propojen s vesmírným počasím.“
Studie ale zdůrazňuje jednu klíčovou věc: Steve není normální polární záře. Ty se globálně vyskytují s oválným tvarem, vydrží celé hodiny a nejčastěji jsou v nich obsažené zelená, modrá a červená barva. Steve je ovšem purpurový se zelenou pohyblivou strukturou uvnitř. Navíc to není ovál, ale linie se začátkem a koncem – vydrží maximálně 20 minut až jednu hodinu, tedy mnohem kratší dobu než klasické polární záře.
Podle MacDonalda mohou být polární záře a Steve „odlišné příchutě zmrzliny“. Obě vznikají v podstatě stejným způsobem: nabité částice ze Slunce interagují s magnetickými poli Země. Jedinečnost Steva je v detailech: sice vzniká zřejmě stejným procesem, ale podél jiných magnetických polí než polární záře. Satelitní snímky odhalily, že Steve vzniká výrazně jižněji, než je zvykem u klasických a známých polárních září.
Družice ale o Stevovi zjistily i další fascinující infomace. Jeho součástí je rychle se pohybující proud extrémně horkých částic, experti mu říkají „sub auroral ion drift“ neboli SAID. O jejich existenci se ví už od sedmdesátých let minulého století, ale doposud nikdo netušil, že mohou mít nějaký doprovázející vizuální efekt.
Co nám Steve dal?
Steve je důležitým objevem především proto, že byl pozorován v oblasti, která leží jižněji, než je u polárních září běžné. Pro vědce je to signálem, že se v těchto oblastech vyskytují chemické procesy, které nejsou dostatečně prozkoumané.
Současně je mnohdy polárními zářemi doprovázený; a to přesto, že by v těchto oblastech být neměly. Steve může být jediným důkazem o tom, jaké chemické procesy v atmosféře probíhají – a naznačuje, že o tomto místě i jevech, k nimž tam dochází, víme poměrně málo.
