Dinosaurus známý jako Dilophosaurus se objevil v řadě filmů – asi nejslavnější je jeho scéna z Jurského parku. Tam ho zobrazili jako jed plivajícího predátora s pohyblivým límcem kolem krku a dvěma výraznými hrboly na lebce. Nový výzkum ukazuje, že se Jurský park, jako u řady jiných dinosaurů, i u něj zmýlil.
Jed plivající dinosaurus z Jurského parku vypadal úplně jinak. Vědci rekonstruovali opravdovou podobu Dilophosaura
Ve slavném filmu byl Dilophosaurus menší než člověk – ale nová analýza ukazuje, že ve skutečnosti byl tento dinosaurus největším suchozemským tvorem své doby. Měřil víc než šest metrů a měl hodně společného s moderními ptáky, prokazuje studie vydaná v odborném časopise Journal of Paleontology.
Dilophosauři žili na Zemi v době před 183 miliony lety, tato éra patří do období mladší jury. Přes jejich mediální slávu jsou pro vědu stále záhadou, až doposud paleontologové ani pořádně netušili, kam je mezi dinosaury zařadit. „Je to nejslavnější nejméně prozkoumaný dinosaurus,“ uvedl hlavní autor práce Adam Marsh. „Až doteď nikdo netušil, jak vypadal a jak vznikal,“ dodal vědec.
Marshův tým prozkoumal detailně pět nejlépe dochovaných koster tohoto tvora. V Jurském parku využili nejstarší pokusy o rekonstrukci, z nichž vyplývalo, že to byl malý dinosaurus s křehkým hrudníkem a slabými čelistmi – z toho autoři a vědečtí poradci filmu odvodili, že si musel v lovu pomáhat jedem, aby nějak tyto nevýhody kompenzoval. Adam Marsh ale zjistil v podstatě pravý opak: čelistní kosti naznačují, že jimi pohybovaly velmi silné kosti. Také kostra těla byla mnohem silnější, než říkaly starší výzkumy. A to znamená, že neměl důvod investovat energii do evoluce jedu – a nejspíš tedy žádný neplival a jde jen o fantazii filmařů.
Právě pevná, ale současně lehká struktura kostí je podobná moderním ptákům, také oni mají kosti duté naplněné vzduchem. Dilophosaurus měl v kostech jakési vzduchové kapsy, které řadě ptačích druhů slouží například k vydávání zvuků, rozptylování tepla anebo k pohybu kůže například pro namlouvací rituály. Marshův tým se domnívá, že Dilophosaurus mohl být schopen něčeho podobného.
Další omyly Jurského parku
Série Jurských parků přináší poznání, které vychází ze své doby – v současnosti je tedy už řada pokusů o rekonstrukci podoby dinosaurů značně překonaná.
Spinosaurus byl spíš krokodýl
Spinosaurus patří mezi nejpopulárnější dinosaury vůbec a přispěla k tomu zejména jeho role ve filmu – objevil se jako „hlavní padouch“ ve snímku Jurský park 3 z roku 2001. V něm byl tento asi 15 metrů dlouhý a 10 tun vážící predátor schopný porazit i tyranosaura:
Nový výzkum z letošního roku ale ukázal, že spinosaurus byl spíš než větší bratranec T-rexe „říční monstrum“, způsobem života zřejmě značně podobné dnešním krokodýlům. Na základě studie pak National Geographic vytvořil i působivou vizualizaci:
„Tento dinosaurus aktivně pronásledoval kořist ve vodě – nečekal jen na mělčině, až k němu ryby samy připlavou. Většinu svého života zřejmě strávil ve vodě,“ popsali vědci.
T-rex byl barevnější a víc ptačí
V době, kdy první Jurský park vznikal, znali vědci jen sedm koster tyranosaura – v současnosti je jich třikrát tolik. Z jejich studie vyplývá, že T-rex nebyl zřejmě zdaleka tak robustní, jak ho film představil, a byl více podobný velkým nelétavým ptákům.
„Je možné, že měl peří, byl růžový a tancoval, aby tak přilákal samice,“ popsal nedávno nový pohled paleontolog Jack Horner, který byl vědeckým poradcem Jurského parku. „A to je proti filmům teda pořádná změna,“ dodal vědec v rozhovoru pro web Bussines Insider.
Hlava tyranosaura
Navíc podle vědců nemohl ani pronásledovat svou kořist rychlým během, jak ukazují filmy – vůbec totiž zřejmě běhat neuměl, zato se pohyboval velice rychlou chůzí.
Přerostlí velociraptoři
Velocirapoři v Jurském parku fungují jako největší hrozba: jsou nejen silní a rychlí, ale také inteligentní a schopní spolupráce. Ve skutečnosti by ale zřejmě tolik strachu nenaháněli – filmaři totiž značně přecenili jejich rozměry. Reální velociraptoři bylo velcí asi jako dnešní krocani a navíc podobně opeření; vážili kolem 15 kilogramů.
Novější rekonstrukce velociraptora
Právě nedostatek opeření je věc, kterou paleontologové filmovým velociraptorům vyčítají nejvíc – že peří měli, totiž naznačovala řada důkazů už v době, kdy filmy vznikaly.
Lehce pomýlení brachiosauři
Také u velkých býložravých brachiosarů se tvůrci filmu dopustili několika omylů. Tím největším je, že brachiosauří nekýchali, jak Jurský park naznačuje. Aby měl vzduch takovou sílu, aby explozivně vyletěl několik metrů jejich krkem, představovalo by to takovou energii, že by to s největší pravděpodobností poškodilo jejich mozek.
Neexistují také důkazy, že by se tito obří a těžcí dinosauři byli schopní stavět na zadní nohy – toto chování odpovídá spíše gigantickým vymřelým lenochodům.