Japonská sonda Hajabusa 2 se ve čtvrtek začala přibližovat k asteroidu Ryugu, z jehož povrchu odebere v noci na pátek pomocí sací hubice vzorky. Na Twitteru to oznámila japonská kosmická agentura JAXA. Se sběrem vzorků chtěla agentura začít už loni v říjnu, nakonec ale složitý manévr odložila, aby mohla důkladněji vybrat místo kontaktu s povrchem. Vědci tehdy uvedli, že je skalnatý povrch překvapil, neboť očekávali jinou podobu povrchu.
Japonská sonda Hajabusa odebere vzorky z asteroidu. Dramatická operace proběhne o půlnoci
Odborníci pro kontakt vybrali prostor označovaný jako L08-E1, který má šest metrů v průměru. Nachází se v blízkosti rovníku asteroidu mezi krátery Kontaro a Brabo. Letový tým je podle portálu Planetary.org přesvědčen, že se sondu podaří navést do cílového místa s přesností jednoho metru.
Pro nadcházející měsíce jsou v plánu celkem tři přiblížení pro sběr vzorků, a to včetně aktuálního pokusu. Během posledního pokusu chtějí vědci získat materiál zevnitř asteroidu. Na povrch proto z výšky 500 metrů vystřelí projektil, který vytvoří kráter. Z jeho dna pak sonda vzorek odebere.
Přípravné procedury předcházející odběru materiálu začaly už ve středu, kdy JAXA zahájila sestup sondy z její parkovací pozice ve výšce zhruba 20 kilometrů nad povrchem. Ve čtvrtek pak agentura po kontrole systémů vydala definitivní souhlas s misí. Sonda sice začala proti plánu klesat zhruba s pětihodinovým zpožděním, posun v harmonogramu se ale neočekává, protože sestup je nyní rychlejší. Nadále tak jako okamžik kontaktu platí čtvrteční půlnoc SEČ.
Ryugu
Rychlost sestupu byla původně stanovena na 40 centimetrů za sekundu, nakonec ale byla zvýšena na 90 centimetrů za sekundu. V 09:00 SEČ Hajabusa 2 sestoupila na devět kilometrů nad povrch.
Sonda odebere vzorky „poslepu“, první snímek doletí na Zemi se zpožděním
Sonda je vybavena systémem automatického přerušení mise, který se aktivuje v případě nestandardní události. Jakmile systém zjistí nějaký problém, který by sondu ohrozil, začne aparát opět stoupat.
Letové středisko má se sondou kontakt s 19minutovým zpožděním, a to včetně přenosu snímků. Toto spojení se ale 48 minut před kontaktem s povrchem přeruší, neboť Hajabusa 2 kvůli navigaci na přistání odkloní svou výkonnější anténu od Země a k dispozici jí zůstane jen méně výkonná anténa.
Ve chvíli, kdy se sběrná hubice dotkne povrchu, vystřelí se z ní rychlostí 300 metrů za sekundu pětigramový projektil z tantalu. Částice asteroidu, které se po nárazu vymrští do prostoru, hubice odebere.
Sekundu po kontaktu s povrchem začne sonda opět stoupat, což středisko na Zemi zjistí díky změně vysílaného signálu. To bude prvním znamením úspěchu. Definitivně jasno budou mít odborníci až po sedmi minutách, kdy se výkonná anténa opět zaměří na Zemi a začne vysílat telemetrická data. Několik minut poté je možné očekávat i první snímek dosednutí hubice na povrch.
O podobě a velikosti odebraného materiálu vědci prozatím nic vědět nebudou. Musejí si počkat, až bude v návratové kapsli dopraven na Zemi. Přistání na Zemi je plánováno na rok 2020.
Japonsko vidí v asteroidech potenciál
Hajabusa 2 dorazila k asteroidu po třech a půl letech loni v červnu. Sonda už na povrch dopravila kontejner MINERVA-II 1 s dvojicí robotů pojmenovaných Rover-1A a Rover-1B a také německý přistávací modul MASCOT. Sonda nese ještě kontejner MINERVA-II 2, ve kterém je robot Rover-2, přistání na povrchu je plánováno na červenec.
Expedice Hajabusa 2 je druhým projektem JAXA zaměřeným na průzkum asteroidů a přepravu vzorků z nich na Zemi. První sondu japonští vědci vypustili v roce 2003 a její let byl úspěšný, i když návrat zkomplikovaly technické problémy. Pouzdro se vzorky nakonec na Zemi přistálo v polovině roku 2010.
Vedle Japonska se dosud řízeně přistát na asteroidu podařilo jen Spojeným státům. Americká sonda Shoemaker v roce 2001 úspěšně dosedla na povrch Erota, vzdáleného zhruba 315 milionů kilometrů od Země, čímž Spojené státy získaly celosvětové prvenství v takovémto druhu expedic. V rámci této mise ale zpět na Zemi nebyl dopraven žádný vzorek. Přistání na Erotu plánováno nebylo, letové středisko se pro něj ale rozhodlo po vyčerpání paliva sondy. Po dosednutí byl Shoemaker stále v kontaktu se Zemí, žádné fotografie ale kvůli nevhodnému sklonu kamer získány nebyly.