Hyeny nepatří mezi oblíbená zvířata ani v zoologických zahradách ani ve volné přírodě. Vzhledem nejsou úplně přitažlivé a ani jejich způsob života lidi moc neoslovuje. A přitom právě hyeny mohou pro lidstvo znamenat záchranu.
Z lidského pohledu jsou hyeny majiteli superschopnosti: infekční chromosti se u nich sice občas objevují, ale hyeny na ně téměř nikdy neumírají. Zatímco sousední populace lvů, divokých psů a dalších šelem trpí epidemiemi vztekliny i dalších nemocí, hyen se to netýká.
Popsala to během pětadvaceti let například bioložka Kay Holekampová, která celou tuto dobu sledovala hyeny skvrnité v keňském národním parku Masai Mara. Že jsou schopné nějakým způsobem patogenům odolávat, se ví – ale mnohem složitější bylo zjistit, co je příčinou.
Mužem, který popsal, jak to hyeny dělají, je imunolog Andrew S. Flies. Jeho tým začal s tím, aby vůbec popsal, jaké protilátky jsou v krvi hyen obsažené – zatím to téměř nikdo nestudoval. Vědci zjistili, že imunitní systém hyeny je mnohem podobnější kočkovitým šelmám než šelmám psovitým; to se dalo očekávat, protože hyeny jsou jim obecně více příbuzné. Imunologům se nepodařilo v krvi najít nic, co by z hyen dělalo taková superzvířata.
Superhyeny
Vědcům tedy nezbylo než podívat se po jiných faktorech, zřejmě mnohem složitějších než „pouhá imunologie“. V článku v magazínu Conversation popisuje hlavní autor studie, jaké jsou výhody takového postupu. Normální vědecký postup v imunologii spočívá v testech na laboratorních myších, které prožily celý život v klecích, v izolovaném prostředí bez vnějších vlivů. Díky tomuto přístupu se podařilo dospět k řadě zásadních objevů, má však také mnoho slabin – například to, že takhle to v reálném životě prostě nevypadá.
Lidé i zvířata totiž žijí v dynamickém prostředí, kde se vše neustále mění – skladba a (ne)dostatek potravy, nemoci a mnoho environmentálních vlivů. Když biologové studovali hyeny žijící v zajetí a ve volné přírodě, zjistili, že imunitní systémy se u obou skupin zásadně liší – ty v přírodě mají mnohonásobně více protilátek než ty v zoologických zahradách.
Vědci také popsali zajímavý aspekt života hyen: čím výše jsou v hierarchii smečky postavené, tím lepší je jejich imunitní systém. Smečky hyen jsou vždy vedené samicemi, zatímco samci jsou na společenském dně – často se připojují k novým smečkám a tvoří skupiny těch méně významných členů. Pokud se však samci žijící ve skupině ocitli sociálně nad samicemi, měli více protilátek než ony.
Výzkum imunitního systému hyen zatím nemá jasné odpovědi, ale vede vědce k tomu, že toto téma je zřejmě mnohem složitější, než se zpočátku zdálo. Nicméně sledovat je by mohlo být velmi důležité pro lepší pochopení složitějších faktorů, jež zatím vědě unikají.
