Mravenci Formica archboldi jsou pro vědce už 60 let záhadou. Po celou dobu se totiž ví, že si tento hmyz zdobí své domovy hlavami svých nepřátel. Nic podobného vědci zatím v přírodě nepozorovali. Navíc se ukazuje, že může být celý případ ještě podivnější.
Výše zmínění floridští mravenci jsou totiž velmi drobní a nenápadní, přičemž ukousané hlavy patří mnohem výraznějším a větším druhům mravenců vybaveným silnými kusadly – ta jsou dokonce tak masivní a silná, že je mravenci mohou používat jako jakési katapulty, aby se rychle dostali do bezpečí.
Jak jsou ale drobní archboldi schopní o tolik silnější protivníky přemoci – a ještě jim ukousat hlavy? A proč to vlastně dělají? Zkoumal to intenzivně myrmekolog (neboli expert na mravence) Adrian Smith, výsledky své práce zveřejnil v odborném časopise Insectes Sociaux. Ukázal v ní, že archboldi dokáží silnějšího a lépe ozbrojeného protivníka přemoci rychlými, ale velmi účinnými výstřiky kyseliny.
Kyselinový útok na první pokus
Z hlediska toho, co víme o mravencích, je to podle Smitha jedinečné; mravenci obyčejně sahají po kyselinovém útoku jako po poslední zbrani – archboldi se ale chovají přesně opačně. Navíc jsou v útocích na své zubatější příbuzné až nečekaně úspěšní; téměř vždy je dokáží zaskočit a překvapit.
Podle Smitha je hlavní příčinou vůně. Archboldi si totiž vždy vyvíjejí stejný tělesný zápach jako jejich kořist; je to podobné, jako by lev páchl jako zebra nebo kočka jako myš. Kořist nedokáže predátora rozpoznat – u mravenců, kteří se řídí tak moc chemickými signály, to platí několikanásobně víc než u savců.
Obrana před mravenčími otrokáři?
Archboldi mají k tomuto maskování ještě jeden důvod, funguje jako obrana před otrokáři. Tak se říká mravencům Polyergus, kteří napadají jiné kolonie mravenců. Jejich královna umí vniknout do kolonie jiných mravenců, tam zabije původní královnu, vykoupe se v jejích tělesných tekutinách a pak se vydává za ni. Pak naklade vlastní vajíčka, z nichž se vyklubou dělníci, které využije pro zotročení dalších mravenců.
Tito otrokáři se specializují vždy jen na jeden druh mravenců, takže pro archboldy může být výhodné předstírat po chemické stránce, že jsou jiným druhem. A to zrovna takovým, na kterém otrokáři nejsou schopní parazitovat.
Věda pro to sice zatím nemá explicitní důkazy, pozorování ale naznačují, že souvislost by tu mohla být. A také by to mohlo vysvětlil, proč si tito mravenci nosí do svých kolonií hlavy svých nepřátel, které si pak vystavují v chodbičkách. Mohlo by to být tím, že nějak pomocí těchto hlav získávají chemické látky, které jim umožňují, aby se mohli za cizí mravence vydávat. Nesloužily by tedy jen jako trofeje, ale spíše jak zbraně ve složité chemické válce.
Smith se chce tomuto výzkumu dále věnovat, aby pochopil, jak tyto složité mechanismy fungují.
