Rok 2020 přinesl kromě pandemie covidu-19 také zhoršení klimatické krize. Vědci se ale také o tomto jevu dozvěděli spoustu nového, co by mohlo pomoci s jeho řešením.
Deset nejdůležitějších věcí, které se lidstvo během roku 2020 dozvědělo o změnách klimatu
1) Sloni prchají před změnou klimatu do hor
Sčítání slonů v indickém státě Uttarákhand přineslo pozoruhodné výsledky. Ukázalo totiž, že se tlustokožci přesouvají do čím dál vyšších hor a pronikají už dokonce i do Himálaje. Zde byli pozorování ve výškách kolem 1500 metrů nad mořem.
Když přírodovědci studovali populace slonů indických na severu této země, všimli si, že tlustokožci mění místa svého výskytu. Zatímco doposud žili jen v podhůří Himálaje nebo se občas vydávali do jeho nejnižších poloh, v poslední době míří do stále vyšších oblastí.
Vědci takové chování předvídali. Už před rokem vyšla studie, která právě takové chování slonů predikovala. Její autoři uváděli, že v Indii dochází k čím dál častějším střetům mezi lidmi a divokými slony. Zvířata tak přicházejí o místo, kde by mohla v klidu žít, a musejí se uchylovat do stále méně obydlených oblastí, jako jsou právě velehory.
Klimatická změna současně posouvá oblíbenou potravu slonů do vyšších nadmořských výšek; rostliny se tak adaptují na vyšší teploty v nížinách. Oba tyto faktory dohromady podle vědců povedou k tomu, že sloni se stále častěji budou stávat obyvateli velehor.
2) Za sucho může dubnové počasí
Příliš teplý duben s malým množstvím srážek zesiluje riziko výskytu půdního sucha v letních měsících. Souvislost popsal česko-německý tým vědců, který zkoumal okolnosti výskytů vln sucha za více než století.
Vědci podrobně zkoumali souvislosti mezi počasím na jaře a letním suchem za období posledních 140 let. Podle odborníků výstupy klimatických a hydrologických modelů ukázaly, že za posledních 14 let se teplotní a srážkové podmínky v dubnu velmi změnily. Tento měsíc byl v letech 2007 až 2020 v průměru o tři stupně Celsia teplejší než v období mezi lety 1961 až 1999. V roce 2018 bylo dokonce v dubnu tak teplo, že sníh, který napadl v zimě, se vypařil dříve, než se při tání mohl vsáknout do země.
Právě na jaře je vláha pro rostliny nejdůležitější – na tání sněhu v této době je do jisté míry celá česká příroda postavená. Čerpají z něj potoky i řeky, voda se tak z hor dostává do nížin. Jenže když se sníh vlivem tepla odpaří, začínají rostliny už začátek své vegetační sezony s vodním dluhem. A voda pak chybí v krajině dál.
3) Evropa bude bez ledovců
Alpám hrozí, že do konce století ztratí až 92 procent svých ledovců. Podle vědců z Itálie a Británie bude do konce století růst nadmořská výška, nad kterou ledovce trvale neodtávají. Jejich mizení může mít nepříznivý dopad na životní prostředí i ekonomiku alpských oblastí.
„Všechny alpské ledovce se budou v příštích desetiletích zmenšovat a většině z nich hrozí, že do konce století zmizí,“ uvedl pro agenturu ANSA jeden z autorů studie Filippo Giorgi. Podle badatelů hrozí, že do roku 2050 začnou odtávat všechny ledovce, jež se nachází ve výšce do 3500 metrů nad mořem.
„Jeden z největších důsledků (tání ledovců) na obyvatelstvo v Alpách se týká vodních zdrojů,“ uvedl profesor Neil Glasser z univerzity v Aberystwythu, který výzkum koordinoval. V alpských oblastech v budoucnosti hrozí problémy s dostupností pitné vody a nepříznivé dopady na životní prostředí.
4) Mongolskou plošinu čeká oteplování a vysychání
V současné době polovyprahlá mongolská náhorní plošina se může brzy stát zcela pustou – podobně mrtvou jako třeba pouště na americkém jihozápadě. Experti varují, že tomuto regionu hrozí „začarovaný kruh“. Vedra zhoršují vysychání půdy, a tím v důsledku vytvářejí další vlny veder.
Vědci vycházeli z údajů získaných z letokruhů stromů. Tímto způsobem, který nabízí pohled na regionální podnebí v době před moderními meteorologickými záznamy, spočítali údaje o teplotě a vlhkosti půdy. Ty naznačují, že poslední roky rekordních vysokých teplot a sucha nemají v Mongolsku za více než 250 let obdoby.
Podle závěrů studie jsou vysoké teploty v regionu urychlovány vysycháním půdy a společně tyto změny dále zvyšují úbytek půdní vlhkosti. „Důsledkem je více veder, což znamená více ztrát vody v půdě, což znamená více vln veder. Kde by to mohlo skončit, to nedokážeme říci,“ uvedli autoři studie.
5) V západní Africe může být do konce století nesnesitelné horko
Pokud lidé nezačnou účinně reagovat na klimatickou změnu, mohou průměrné teploty v západní Africe do konce století odpovídat současným hodnotám z nejteplejších dní. Model zveřejněný ve studii, kterou otiskl internetový odborný časopis Climatic Change, počítá s tím, že za 80 let mohou květnové teploty v této části světa dosahovat 50 stupňů Celsia.
Model se týká budoucího vývoje v části Senegalu, Mauritánie, Mali, Nigeru a Čadu a dopady by podle jeho autorů měly zásadní vliv na zdraví a život tamních obyvatel.
V Nigeru a centrálních oblastech Mali nyní v květnu panují minimální teploty 19 stupňů, za 80 let by to mohlo být 30 stupňů. V Burkina Fasu, Togu, Ghaně, Sieře Leone a Libérii, kde je už nyní v květnu minimálně 25 stupňů, by to později mohlo být 31 stupňů. „Znamená to, že existuje jenom velmi málo smysluplných adaptačních mechanismů. Pokud tomu chcete zabránit, musíte do klimatické změny zasáhnout, ne se jí chtít přizpůsobit,“ řekl hlavní autor studie Rory Fitzpatrick.
6) Tání ledovců může ohrozit světová velkoměsta
Podle simulací, které vytvořil postupimský Institut pro výzkum oteplování klimatu, Postupimská univerzita a newyorská Kolumbijská univerzita, budou města jako New York, Tokio, Londýn, Hamburk a mnohá další tvrdě postižena budoucím zvýšením hladiny moří.
Simulace vědců z německé Postupimi potvrzují, že pokračuje velmi pomalý, ale neúprosný proces: v případě růstu teplot o čtyři stupně Celsia ve srovnání s předindustriální dobou se úroveň moře zvedne o šest a půl metru, píše italský deník La Repubblica.
„To, co dnes ztrácíme v Antarktidě, je ztraceno navždy,“ uvádějí vědci z postupimského institutu. Jejich studie ukazuje účinky růstu teplot na ledovce v Antarktidě. „Antarktida obsahuje více než polovinu sladké vody na světě, která je zmrazená ve velké ledové čepici silné až pět kilometrů,“ říká hlavní autorka studie Ricarda Winkelmannová z Postupimské univerzity.
7) Více lesů a původní přírody významně zpomalí klimatickou změnu
Pokud by se podařilo obnovit ztracenou a poškozenou přírodu, mohlo by to z atmosféry odstranit až třetinu nadbytečného oxidu uhličitého. Významný potenciál v tom mají země jihovýchodní a východní Evropy.
Nová studie v odborném časopisu Nature ukazuje, že je možné z atmosféry odstranit až třetinu nadbytečného oxidu uhličitého. Jak? Především ochranou původních ekosystémů a podporou zalesňování, čímž se zvýší množství uhlíku v půdě i biomase.
Tímto způsobem by bylo možné snížit koncentraci CO2 v atmosféře na – z hlediska vlivu na změnu teploty přijatelnou – mez pod 350 ppm (částic na jeden milion), přičemž v současnosti je koncentrace CO2 v atmosféře kolem 415 ppm.
8) Amazonský prales umírá
Dvěma pětinám amazonského pralesa hrozí, že se do konce století změní na savanu. Uvádí to výzkum zveřejněný ve vědeckém časopise Nature Communications. Obdobná přeměna hrozí i dalším tropickým deštným pralesům na světě kvůli menším srážkám a rostoucím emisím.
„Na zhruba 40 procentech plochy amazonského pralesa jsou srážky tak nízké, že tam les může existovat jak v podobě deštného pralesa, tak savany,“ uvádí autor studie a badatel na stockholmské univerzitě Arie Staal. K přeměně na savanu může dojít v případě, že úhrn srážek bude nadále klesat a průměrné teploty stoupat kvůli emisi skleníkových plynů.
Badatelé upozornili, že kvůli růstu emisí a teplot přestává fungovat mechanismus, díky kterému amazonský prales skrze odpařování vody sám tvoří deště, které využívá ke svému růstu. Nedostatečné srážky pak vedou k oslabení a úhynu stromů a snížené schopnosti adaptace pralesa.
9) Za růstem emisí stojí procento nejbohatších
Mezi roky 1990 a 2015 bylo jedno procento nejbohatších lidí na Zemi zodpovědné za dvojnásobek emisí oxidu uhličitého než celá chudší polovina lidstva. Popsal to výzkum neziskové organizace Oxfam a Stockholmského environmentálního institutu.
Během zkoumaného čtvrtstoletí stouply celosvětově emise skleníkového plynu CO2 asi o 60 procent, ale podle studie stoupaly emise jednoho procenta nejbohatších třikrát rychleji než u nejchudších. Podle autorů této zprávy je nadměrná spotřeba a závislost bohatých na dopravě s vysokou uhlíkovou stopou nadměrnou zátěží pro celosvětový „uhlíkový rozpočet“.
Podle Tima Gora z Oxfam International to znamená, že masivní spalování fosilních paliv, které způsobuje stále více klimatických problémů, nevede ke zlepšení kvality života miliard chudších lidí na planetě. „Globální uhlíkový rozpočet se zvyšuje, aby pokryl spotřebu bohatých, místo aby to pomáhalo celému lidstvu,“ uvedl Gore.
10) Čína chce masivně měnit počasí – a možná i klima
Čína na začátku prosince zveřejnila své záměry masivně ovlivňovat počasí. Chce experimentální programy, které způsobují srážky, využívat na území o rozloze odpovídající Indii.
Peking chce mít podle Státní rady systém na ovládání počasí plně dokončený během pouhých pěti let. Má toho dosáhnout průlomy nejprve v základním výzkumu, který pak aplikuje v klíčových technologiích. Podle stanice CNN hodlá Čína tímto způsobem zlepšit svou odolnost vůči bezpečnostním rizikům, jaká představuje nedostatek vody a s ním související neúroda.
Už během příštích pěti let by mohla Čína těmito technologiemi kontrolovat oblast o rozloze 5,5 milionu kilometrů čtverečních, na níž chce ovlivňovat množství srážek. Půl milionu kilometrů čtverečních bude pokryto systémy na potlačování krupobití, které může poškozovat úrodu.
Státní rada v oficiálním prohlášení dodává, že tento program může pomoci při odstraňování následků katastrof, vyvážené zemědělské výrobě, nouzových reakcích na požáry lesů a travních porostů i při řešení vln nesnesitelně vysokých teplot nebo sucha.