Převést lidský pohyb do přesného návodu pro robota a vyhnout se tak náročnému a drahému programování je cílem českých inženýrů, kteří tímto způsobem učí roboty v průmyslovém prostředí.
Lakování, broušení či řezání je práce, která pro člověka může být nebezpečná – ne ale pro roboty. Právě v tomto prašném a často i toxickém prostředí mají budoucnost. Jenže jejich programování klasickým způsobem trvá dlouho, je drahé, a navíc se musí kvůli každé sebemenší změně přepracovávat.
„V průmyslu je hrozně těžké sehnat programátora, který umí brousit nebo lakovat. My naopak říkáme, pojďme vzít toho lakýrníka, ať nám ukáže, jak produkt má nalakovat, a my z toho jsme schopní vytvořit robotický program,“ vysvětluje David Polák z projektu Robotwin.
Roboti, kteří kopírují lidi
Jak to funguje? Například při nástřiku vany skelným vláknem se její povrch nejprve popíše body. Ty jsou rozmístěné po deseti centimetrech, aby měl technik jistotu, že bude povrch pečlivě pokrytý. Potom pohyb předvede se speciálně upravenou maketou stříkací pistole. Toto zařízení má v sobě kameru se dvěma čočkami, gyroskop a akcelerometr – právě tyto senzory převádí lidský pohyb do robotického programu. „Díky tomu jsme schopní vytvořit program na všechny typy van – ať už je kulatá, hranatá, na všechny,“ komentuje proces Lukáš Hamon ze společnosti Polysan, která už tuto technologii využívá.
Pak se ještě na simulaci ověří, jestli všechno dobře funguje a jestli je vana přesně zmapovaná. Pokud ne, instrukce se ještě upraví, nakonec je programátor nahraje do robota. „Každý ve výrobě se může stát učitelem toho robota. Nepotřebuje programátora, nepotřebuje speciální vzdělání a zároveň svoje know-how a moje letité zkušenosti můžu přímo předat do toho programu,“ dodává Megi Mejdrechová z Robotwinu.
Programování, které v této továrně na vany dříve trvalo tři až čtyři týdny, se díky nové české technologii zkrátilo na pár dní. Je proto pro ně jednodušší vyrobit rychleji i vany různých tvarů a rozměrů.
