Papouškům kakadu trvalo jen necelý rok, aby se kolektivně naučili zručně manipulovat popelnicemi. Teď po celém Sydney odpadkové koše otevírají a místním tak komplikují život – naopak pro biology to představuje možnost studovat přizpůsobivost ptáků novým podmínkám prakticky v přímém přenosu.
Australští papoušci se naučili otevírat koše. Vědci jsou nadšení, místní trpí
Před několika lety si přírodovědec Richard Major z Australského muzea v Sydney všiml, že mu divoce žijící papoušek kakadu otevírá odpadkový koš před domem. Ornitologa tato nečekaná vynalézavost ohromila a začal tento fenomén studovat detailněji.
Ukázalo se, že tento pták dokázal zobákem uchopit odklápěcí víko kontejneru, otevřít ho a pak se posunout podél okraje kontejneru tak daleko, aby víko spadlo dozadu a odhalilo zbytky potravin uvnitř.
Major se spojil s německými vědci a společně prozkoumali, jestli si tento trik náročný na inteligenci i zručnost osvojilo více ptáků stejného druhu.
Na začátku roku 2018 na základě průzkumu mezi obyvateli Sydney zjistili, že si tuto techniku hledání potravy osvojili ptáci na třech předměstích města. Do konce roku 2019 už ale tito ptáci pravidelně otevírali popelnice na čtyřiačtyřiceti předměstích metropole. „Ze tří předměstí na čtyřiačtyřicet během dvou let – to je už docela rychlé šíření,“ řekl Major.
Jak se to naučili?
Další otázkou, kterou vědci zkoumali, bylo, jestli se kakaduové trik naučili sami, nebo ho okopírovali od jiného druhu zvířat – například některého druhu krkavcovitých ptáků, kteří jsou známí svou inteligencí.
Ve studii, kterou vydali v odborném žurnálu Science, popsali, že první ptačí autor tohoto nápadu není známý, taktika se nicméně šířila tím způsobem, že ji od sebe kakaduové odkoukávali jeden od druhého. Poprvé se objevila na jihu Sydney, odkud se šířila ve vlnách dále – vypadá to, jako by se osvědčila natolik, že si ji kakaduové prostě během pár měsíců osvojili.
- Kakadu žlutočečelatý (Cacatua galerita) je velký papoušek z čeledi kakaduovitých. Velmi často bývá chován v zajetí.
- Vyskytuje se na rozsáhlém území při východním pobřeží Austrálie, kde přednostně obývá rozsáhlé lesní porosty. V některých částech svého areálu rozšíření se skvěle adaptoval i k životu ve městech, v mnohých z nich je zase jeho početnost natolik vysoká, že je zde dokonce považován za škůdce.
Ptáci se umí přizpůsobit
Už dlouhou dobu se ví, že se řada ptačích druhů umí naučit přizpůsobit lidské dominanci tím, že „hackují“ technologie. Poprvé to popsali biologové už před více než sto lety ve Velké Británii, kde se sýkory naučily propichovat víčka, jimiž byly zapečetěné lahve od mléka.
I to byl pozoruhodný úspěch, profesor Major ale vysvětluje, že ve skutečnosti byl tento výkon ve srovnání s tím, co teď provádí kakaduové, dost prostinký – otevřít popelnici vyžaduje mnohem složitější soustavu pohybů.
Pro vědce tento výzkum představoval unikátní příležitost, jak sledovat takovou změnu prakticky v přímém přenosu, popsala ekoložka Lucy Aplinová, kognitivní ekoložka z Institutu Maxe Plancka, která se na výzkumu také podílela. „Je to sen každého vědce,“ řekla.
Vědce sice tento výzkum bavil, pro běžné občany Sydney je ale nová ptačí technika spíše problém. Neustále otevřené koše totiž nejen v horku páchnou, ale hlavně se do nich dostanou i další zvířata, která by sama otevřít popelnici nedokázala.
Skupina papoušků kakadu u popelnice
Nevyjde to vždycky
Během studie se podařilo zaznamenat na videozáznamu asi 160 úspěšných pokusů kakaduů vybrat popelnice. Detailní analýza záběrů pak prozradila, že zdaleka ne všechny pokusy byly úspěšné. Drtivá většina ptáků, kterým se to podařilo, byli samci.
Autoři předpokládají, že hlavní výhodou samců byla jejich velikost – manipulace s košem pro ně díky tomu byla značně snadnější. Navíc úspěšnější ptáci patřili k těm, kteří projevovali v sociální hierarchii dominanci. I to je vlastně logické a vysvětlitelné: „To naznačuje, že pokud jste více sociálně propojení, máte víc příležitostí pozorovat a osvojit si nové chování – a také ho šířit,“ uvedli vědci.
Kakaduové jsou extrémně společenští ptáci, kteří shánějí potravu v malých skupinách, hřadují ve velkých skupinách a v Sydney jsou jen zřídka k vidění sami. Zatímco s rozrůstáním australských měst ubývá mnoha zvířat, těmto odvážným a temperamentním ptákům se obecně daří.
„V nepředvídatelném, rychle se měnícím prostředí s nepředvídatelnými zdroji potravy se oportunistickým zvířatům daří,“ uvedla Isabelle Laumerová, výzkumnice chování na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, která se na výzkumu nepodílela.
