Úroveň radiace, které byly vystaveny žáby žijící v Černobylu, neovlivnila jejich biologický věk ani rychlost stárnutí. Popsali to vědci při terénním průzkumu přímo v areálu elektrárny.
Ani známka buněčného poškození. Rosničkám se v Černobylu daří
Biologický věk ani rychlost stárnutí se vůbec nelišily u žab odchycených v oblastech s vysokou úrovní radiace a těmi žijícími v oblastech bez radiace. Rozdíly nebyly zjištěny ani v hladinách kortikosteronu, hormonu spojeného s reakcí na stres.
To jsou hlavní výsledky výzkumu vedeného univerzitou ve španělském Oviedu, na němž spolupracovali mezinárodní odborníci a který poprvé analyzoval možné dlouhodobé účinky radiace na věk a rychlost stárnutí černobylské fauny. Práce vyšla v časopise Biology Letters. „Radiace, které jsou v současnosti vystaveny žáby v Černobylu, nebyla dostatečná k tomu, aby způsobila chronické poškození těchto organismů,“ uvedli vědci.
Vypracování tohoto typu studie je podle vědců nezbytné pro správné posouzení současného dopadu havárie na volně žijící živočichy. Černobyl se totiž podle nedávných studií stal jednou z největších přírodních rezervací v Evropě. „Výsledky této práce posilují roli černobylské vyloučené zóny jako útočiště volně žijících živočichů, které je třeba zachovat,“ dodávají.
Autoři článku připomínají, že od havárie reaktoru jaderné elektrárny v Černobylu uplynuly téměř čtyři desítky let. Během této doby se úroveň radiace v původně postižených oblastech výrazně snížila. Odhaduje se, že z radiace uvolněné při havárii zbývá méně než deset procent a některé z nejnebezpečnějších izotopů, jako je jód, zmizely už během několika měsíců po havárii.
Osm let práce
Tým vedený biologem Germánem Orizaolou z Oviedu pracuje v Černobylu od roku 2016 a zkoumá stav populací živočichů v této oblasti.
Jejich studie se zaměřily na obojživelníky, konkrétně na rosničku Hyla orientalis. Předchozí výzkumy zjistily, že současná radiace nemá u těchto žab vliv na různé fyziologické a morfologické parametry související se zdravotním stavem.
V této práci vědci zkoumali účinky záření na věk a rychlost stárnutí těchto obojživelníků. To je klíčový aspekt pro posouzení dlouhodobých účinků expozice záření, protože může odrážet kumulaci poškození v průběhu života zvířete.
V rámci této studie vědci odebírali vzorky populací rosničky po celém Černobylu, včetně nejvíce zamořených oblastí, až po oblasti bez radioaktivní kontaminace. Celkem na čtrnácti různých lokalitách odchytili více než dvě stě samců, které pak odvezli do své terénní laboratoře ve městě Černobyl.
„U všech žab jsme vypočítali úroveň absorbované radiace na základě radiace z prostředí a obsahu cesia v jejich svalech a stroncia v kostech. Jednalo se o jedno z nejpřesnějších hodnocení absorbované radiace provedené na obratlovcích v Černobylu,“ říká spoluautor výzkumu Pablo Burraco.
Vědci upozorňují, že u obojživelníků je možné vypočítat stáří jedince spočítáním růstových linií jejich kostí, které se tvoří každý rok, stejným způsobem, jakým se zjišťuje stáří stromu. Tato práce také zkoumala rychlost stárnutí těchto jedinců pomocí délky telomerů. Telomery jsou sekvence DNA umístěné na konci chromozomů, které chrání genetický materiál a zkracují se při každém dělení buňky.
