Do bezpečí vyrazili často narychlo a téměř bez peněz. V Dnipru ale drobní podnikatelé, kteří uprchli před boji z východu Ukrajiny, už mnohdy rozjeli svůj byznys znovu. V kavárnách či na tržištích občas potkají známé tváře, stále se ale obávají dalších ruských raket. Na březích Dněpru natáčel zpravodaj ČT Andreas Papadopulos.
Jekatěrininy čebureky se stihly stát vyhlášenými. České televizi řekla, že vaření byl vždy její sen. Splnila si jej loni doma v Mariupolu, když si otevřela bistro. V březnu podnik ruská armáda srovnala se zemí. „Vše jsem tam nechala. Všechno vybavení, ledničku, nábytek, vše tam zůstalo,“ líčí.
Z rodného města utíkala narychlo a do Dnipra dorazila v přepočtu s pár tisíci korunami. Za ty hned nakoupila zboží a zaplatila první nájem. Nyní už vydělává a zaměstnala i prodavačku. Nadále se ale obává, že tržnice, na které prodává, se může stát cílem ostřelování. Stejně, jako tomu bylo v jiných městech. „Rakety mohou dopadnout kamkoliv,“ má jasno Jekatěrina.
Podobné příběhy jako ten její nejsou mezi prodejci na dniprovském tržišti výjimečné. Ukrajina je potřebuje, protože bez alespoň částečně fungující ekonomiky nevydrží. Velká část podnikatelů stále zůstává v oblastech bojů na východě země.
Vláda usilovně apeluje na více než dvě stě tisíc obyvatel, aby se z Donbasu evakuovali do relativního bezpečí na západní břeh Dněpru. Všem také Kyjev vzkazuje, aby se nebáli za sebou nechat své podnikání. S obnovou prý vláda pomůže. „Sedm set podniků využilo našeho programu a přesunuly se i s personálem do bezpečí,“ podotýká zástupkyně ředitele úseku zaměstnanosti úřadu práce Olena Melnyková.
Potkat známé tváře
O vládní podporu se zajímal například kavárník Oleksij. Když přišel do Dnipra, program ještě nefungoval. A podle Oleksije stále zůstává spíše jen na papíře. „Je to psychicky náročně začít v jiném městě. Nikoho tady neznáme. Doma je to daleko menší, tam znáte každého,“ popisuje.
Domovem myslí Severodoněck, kde měl restauraci. Přímo vedle ní dopadla ruská raketa. Neváhal proto a s rodinou odešel. S sebou vzal i svoje zaměstnance. Společně otevřeli podnik Stoyka znovu. Nejčastějšími zákazníky jsou uprchlíci. „Přichází hodně lidí, osmdesát procent zákazníků jsou lidé ze Severodoněcku. Je milé vidět známé tváře,“ přibližuje servírka Iza.
„Musíme pracovat a rozvíjet se. A je důležité se po práci umět uvolnit. Je to důležité pro psychiku, jinak se z toho soustavného stresu zblázníte,“ dodává Oleksij. Na něj se zatím zákonná mobilizace nevztahuje. Říká ale, že každý podnik, který funguje a platí daně, také přispívá k porážce Ruska.
