Ve věku 84 let zemřel v pondělí ráno Colin Powell, bývalý republikánský ministr zahraničí USA. Důvodem úmrtí byly komplikace spojené s covidem-19, uvedla televizní stanice CNN s odvoláním na prohlášení rodiny. Powell, první americký ministr zahraničí černé barvy pleti, byl proti nemoci plně očkován. Podle webu televize CNBC trpěl zhoubným onemocněním krve. Současný šéf Bílého domu Joe Biden jej označil za dobrého člověka, který ztělesňoval ideály „bojovníka a diplomata“.
„Generál Colin L. Powell, bývalý americký ministr zahraničí a předseda sboru náčelníků štábů, dnes ráno zemřel kvůli komplikacím způsobeným covidem-19. Byl plně očkován. Chceme poděkovat zdravotnickému personálu v Národním zdravotním středisku Waltera Reeda za jejich laskavou péči. Ztratili jsme pozoruhodného a milujícího manžela, otce, dědečka a skvělého Američana,“ napsala Powellova rodina na Facebooku.
Podle webu televize CNBC trpěl Powell mnohočetným myelomem neboli Kahlerovou nemocí. Jde o druh rakoviny krve, která útočí na schopnost organismu odolávat infekcím, dodal web.
Biden: Colin Powell byl dobrý člověk
Prezident Biden Powella popsal jako přítele, vlastence i někoho, kdo opakovaně překonával rasové bariéry. „Colin ztělesňoval nejvyšší ideály jak bojovníka, tak diplomata. (…) Bojoval ve válkách, a tak chápal lépe než kdokoli jiný, že samotná vojenská síla nebyla dostatečná pro zachování našeho míru a prosperity,“ uvedl šéf Bílého domu. „Colin Powell byl dobrý člověk,“ dodal.
„Ztratili jsme vynikajícího lídra a úžasného člověka,“ reagoval na úmrtí Powella současný ministr zahraničí Antony Blinken. Powell dal podle něj resortu „to nejlepší ze svého vůdcovství, zkušenosti a slušnosti“ a byl „výjimečným diplomatem“.
Současný ministr obrany Lloyd Austin zesnulého označil za „ohromného osobního přítele a mentora“. „Vždy si na mě udělal čas a vždy jsem se na něj mohl obrátit s těžkými otázkami,“ uvedl. Na zprávu o úmrtí politika reagoval mimo jiné i exprezident George Bush, který vyzdvihoval Powellovu službu veřejnosti, „počínaje jeho časy vojáka ve Vietnamu“.
Nejvíce ho zaměstnávala válka v Iráku
Americký generál a politik Powell řídil v letech 2001 až 2005 diplomacii ve vládě George Bushe mladšího. Stal se prvním americkým ministrem zahraničí tmavé pleti, ve funkci šéfa americké diplomacie ho nejvíce zaměstnávala válka v Iráku.
Powell kvůli svým pragmatickým a umírněným postojům ve vládě těžko vycházel s jestřáby typu ministra obrany Donalda Rumsfelda či viceprezidenta Richarda Cheneyho. Byl to ale Powell, kdo udělal hodně pro získání podpory pro iráckou invazi mezi běžnými Američany.
Diplomacii se snažil řídit v duchu citátu antického historika Thúkydida, jehož slova měl na pracovním stole: „Ze všech způsobů jak demonstrovat moc, zdrženlivost udělá největší dojem.“
Powell ohledně války v Iráku nejprve prosazoval, aby Bagdád dostal ještě poslední šanci odzbrojit. Začátkem února 2003 ale v Radě bezpečnosti OSN podpořil tvrdé křídlo Bushovy vlády, když předložil americké důkazy o tom, že Irák porušuje rezoluce RB OSN, a označil irácké zbraně hromadného ničení za bezprostřední hrozbu.
V září 2004 ale přiznal: „Myslím, že je nepravděpodobné, že nějaké zbraně hromadného ničení v Iráku najdeme. Vadí mi, že někteří členové zpravodajských služeb věděli, že jisté zdroje byly pochybné, a já o tom nevěděl.“ Projev na půdě OSN, v němž prezentoval chybné informace od tajných služeb ve snaze ospravedlnit válku, později označil za „kaňku“ na své reputaci.
„Válka pro zpravodajské služby,“ řekl o Afghánistánu
Také válku v Afghánistánu, která skončila letos po bezmála dvaceti letech, si Powell původně představoval jinak. Krátce po teroristických útocích na New York a Washington z 11. září 2001 vysvětloval v rozhovoru pro katarskou televizi al- Džazíra, že USA si akci nepřestavují jako tradiční válku. „Není to válka ve smyslu armádních bitev. Je to válka pro zpravodajské služby.“
Jako šéf diplomacie se Powell také pokoušel přispět k míru na Blízkém východě. Několikrát oblast navštívil a sešel se s tamními nejvyššími představiteli. V říjnu 2001 se vyslovil pro okamžité stažení izraelské armády z palestinských autonomních území. Od jara 2003 hledal podporu pro plnění takzvané cestovní mapy (mírového plánu, který vypracovaly USA, OSN, EU a Rusko).
Při bilancování svého vládního působení řekl, že je hrdý na zvýšení finanční podpory v boji proti AIDS a na zvýšení zahraniční pomoci chudým zemím vůbec. Upozornil též na snahu řešit regionální konflikty jako byly občanské války v Súdánu a Libérii. Angažoval se také v jednání se Severní Koreou ohledně jejího jaderného programu.
Během 35 let služby v armádě, v níž to dotáhl na čtyřhvězdičkového generála, provázela Powella pověst jednoho z nejoblíbenějších a hlavně ctižádostivých a pracovitých vojáků.
Sloužil ve Vietnamu i Koreji
Powell, který se narodil 5. dubna 1937 v New Yorku jamajským rodičům, zahájil kariéru vstupem do armády v roce 1958. O čtyři roky později bojoval jako poručík ve vietnamské válce, poté sloužil jako důstojník pěchoty v Koreji a v 80. letech velel pátému armádnímu sboru v západním Německu.
V roce 1977 nastoupil do Pentagonu jako poradce tehdejšího ministra obrany Harolda Browna; radil i jeho nástupci Casparu Weinbergerovi (1980 až 1987). V letech 1987 až 1989 byl bezpečnostním poradcem prezidenta Ronalda Reagana.
Na vrchol armádní hierarchie vystoupal Powell v roce 1989, kdy byl Georgem Bushem starším jmenován předsedou sboru náčelníků štábů, nejmladším v historii USA. Z titulu této funkce, v níž působil několik měsíců i za prezidenta Billa Clintona, byl zároveň hlavním vojenským poradcem prezidenta, ministra obrany a Rady národní bezpečnosti.
Před odchodem do civilu v roce 1993 s převahou vedl ve většině průzkumů veřejného mínění před ostatními politiky, k čemuž přispěl i jeho nekompromisní postoj ve válce v Perském zálivu (1990 až 1991).
Powellův odchod z armády proto provázely spekulace o možném vstupu do politiky. Možnosti kandidovat v roce 1996 na prezidenta se generál Powell i přes velkou šanci na úspěch vzdal. Rozhodl se neucházet se ani o místo viceprezidenta, ačkoli o jeho přízeň usilovali republikáni i demokraté. Nakonec v březnu 1996 vstoupil do Republikánské strany.
Podpořil Obamu, Clintonovou i Bidena
Po odchodu do výslužby se Powell věnoval kromě rodiny také veřejně prospěšným aktivitám; v roce 1997 založil nadaci America's Promise, zaměřenou na pomoc dětem především z amerických ghett. Vedle toho přednášel, jeho názory měly nemalou váhu.
Powell, ač republikán, podpořil v prezidentských volbách v letech 2008 a 2012 demokrata Baracka Obamu. V roce 2016 v souboji republikána Donalda Trumpa a demokratky Hillary Clintonové se opět přiklonil k demokratům, část republikánského tábora ho za to ostře kritizovala. V loňských volbách podpořil demokrata Joea Bidena.
Světová média se věnovala Powellovi v září 2016, kdy se na serveru DCLeaks objevil soubor jeho soukromých e-mailů. Powell v nich označil Trumpa za „národní ostudu“ a Clintonovou za „hamižnou“ a „přehnaně ambiciózní“.
Powell byl držitelem mnoha vyznamenání a čestných doktorátů amerických univerzit a autorem autobiografie Moje americká cesta. Powell byl ženatý od roku 1962. S manželkou Almou měl dvě dcery a syna.
