Tokio – Také Japonsko bude mít brzy svou vlastní „Velkou zeď“. Dlouhý obranný val má ostrovní zemi chránit před podobnou ničivou vlnou tsunami, jaká před čtyřmi roky spláchla na severovýchodním pobřeží většinu domů a zabila asi 18 tisíc lidí. Japonci ale poukazují spíše na nedostatky, které projekt 380kilometrové betonové bariéry má.
Místním lidem připomíná zátaras spíš vězeňskou zeď - v některých místech totiž stavba dosahuje až 15 metrů. Ani ta nejvyšší ochranná zeď u města Kamaiši, zapsaná dokonce do Guinnessovy knihy rekordů, přitom tsunami v roce 2011 nezadržela.
Kritiku stavby si neodpustila ani manželka premiéra Šinza Abeho nebo bývalý předseda vlády Morihiro Hosokawa. Řešit výšku hrází na základě předešlých zkušeností podle něj nestačí. „Lidé se musí na budoucí katastrofy připravovat mnohem lépe. Zvlášť, když je kolem nás tolik klimatických anomálií,“ vysvětluje. Stejně jako ekologové i on poukazuje na dopad, který na tamní ekosystém mohou betonové zátarasy mít. „Minerály a výživu stékající z hor do oceánu zablokuje zeď. Nebude to mít žádný přínos. Je to prostě hloupý plán,“ říká.
V sutinách gigantických hrází při posledním zemětřesení a tsunami zemřelo několik lidí, přesto se vláda rozhodla v jejich opravě a výstavbě pokračovat. Chce obestavět až 14 tisíc kilometrů pobřeží, i když si to řada Japonců nepřeje. Tokio je k výtkám hluché, stejně jako při rozhodování o znovuzprovoznění jaderných elektráren, proti nimž většina Japonců dlouhodobě brojí.
