Londýn - V sedmdesátých letech český komunistický špion Josef Frolík, který utekl na Západ, začal prohlašovat, že jeho kolegové v čele s Janem Mrázkem přišli několik let předtím s tajným plánem vydírat budoucího premiéra Edwarda Heatha, aby se stal komunistickým špionem. Hledání v českých archivech ale nepřineslo žádné důkazy, které by toto tvrzení podepřely. Sám Mrázek v rozhovoru pro BBC označil Frolíkovo tvrzení za nesmysl. Podle serveru BBC tak mohlo jít o vymyšlený příběh premiérových rivalů z Konzervativní strany, kteří chtěli Heatha zdiskreditovat tím, že ho označí za gaye.
Frolík tvrdil, že existoval tajný plán k vydírání Edwarda Heatha, který se měl posléze stát součástí komunistického špionážního kruhu. S plánem měl přijít Frolíkův zpravodajský kolega v Londýně, špion Jan Mrázek, který si zaznamenal, že Heath není ženatý, a tudíž by se mohl zaleknout, kdyby ho vydírali s tím, že jinak vyjde najevo jeho homosexualita.
Plán měl údajně nalákat premiéra do Prahy
Plán měl využít Heathových vazeb na virtuózního varhaníka Reinbergera, který se setkal s Heathem v Londýně a při té příležitosti jej pozval do Prahy. Tam by přitom byla na premiéra připravena past. Heatha ale od cesty do Česka podle Frolíka na poslední chvíli odradila varovná zpráva od bezpečnostní služby MI5, píše BBC.
Když vyšla Frolíkovi v roce 1975 kniha Špion vypovídá, Heath, který v tu dobu právě ztratil svou pozici premiéra i vůdce Konzervativní strany, rozzlobeně oznámil, že záležitost zkonzultuje se svými právníky.
Mrázek tvrdí, že Heatha ani neznal
BBC vyhledala dnes osmdesátiletého Mrázka nedaleko Prahy. Ten označil Frolíkovo tvrzení za naprostý nesmysl. Potvrdil, že on sám v té době pracoval na české ambasádě (pod diplomatickým krytím) v Londýně a věnoval se tam výzvědné činnosti. Přiznal, že čeští špioni tehdy opravdu některé britské politiky vydírali. Mrázek tvrdí, že Heatha nikdy neznal, natož, aby plánoval komplot. Navíc byl v té době zaneprázdněn jinou „prací“.
Josef Frolík (1928-1989) působil téměř 17 let ve službách československého ministerstva vnitra. V létě 1969 za dramatických okolností emigroval do USA, když se mu s pomocí americké strany podařilo z dovolené v Bulharsku uprchnout do Turecka. V Československu byl v roce 1976 v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Ve své vzpomínkové knize Špion vypovídá, která poprvé vyšla v roce 1975 v Londýně, Frolík tvrdí, že spolupráci se CIA navázal z vlastní iniciativy už koncem 60. let.
Novináři z BBC pátrali v československých i britských archivech, ani jejich rešerše ale roli československé rozvědky nepotvrdila. Jak se zdá, Heathova kompromitace se spíše než zahraničním sokům hodila domácím politickým rivalům. Pokud ovšem samotná Frolíkova kniha nebyla promyšlenou desinformační kampaní. Podle historika Prokopa Tomka lze zveřejnění knihy v roce 1975 ve Velké Británii považovat za zpravodajskou operaci.
Někdejší spolupracovník rozvědky Jan Mrázek pro ČT:
„V tom nebylo ani kouska pravdy. Normální oficiální návštěva s tím, že tady jsou nejstarší varhany na světě a že si na chtěl Heath zahrát. Tak to bylo všechno.“
Historie českých špionů v Británii
Podle „autorizované historie“ britské kontrarozvědky MI5, kterou napsal historik Christopher Andrew měla československá StB v šedesátých letech dva agenty mezi labouristickými poslanci, jeden z nich byl náměstkem ministra. StB (I. správa) vedla Johna Stonehouse a Willa Owena pod krycími jmény „Kolon“ (registrační číslo 43075) a „Lee“ (registrační číslo 41611). Na poslance Stonehouse upozornil v červenci 1969 americkou tajnou službu po svém útěku na Západ právě Frolík, který si ale nebyl stoprocentně jist. Když po informaci od Američanů britská kontrarozvědka Stonehouse konfrontovala, jeho přesvědčivé vystupování při výslechu ji vedlo k závěru, že podezření je chybné. Deset let poté jiný agent StB, který uprchl na Západ, poskytl přesvědčivé informace, že Stonehouse byl opravdu českým agentem.
Stonehouse byl v labouristické vládě Harolda Wilsona například náměstkem ministra letectví či ministra pošt a telekomunikací. Kdyby tyto informace byly k dispozici v roce 1969, Harold Wilson by čelil většímu skandálu, než byla aféra Profumo, uvedl Andrew. Ministr obrany John Profumo musel odstoupit v roce 1963 kvůli milence, která se stýkala i se sovětským špionem. Skandál otřásl tehdejší konzervativní vládou Harolda Macmillana.
Poslanec Owen na své křeslo rezignoval
Případ poslance Owena, o kterém informoval také Frolík, byl jednoznačnější. Poslanec, kterého československé tajné služby získaly již v roce 1954, byl veden především hmotným ziskem. Podle Frolíka ho zajímalo jen 500 liber měsíčně a požadoval - přes zjevné riziko - pravidelné bezplatné dovolené v Československu. Owen byl nakonec vyslýchán v lednu 1970 a přiznal se, že za své informace dostával od Čechoslováků zaplaceno. Dělal to prý pod tlakem a tvrdil, že nepředal nic důležitého. Když byl pak konfrontován s výpisy z bankovního konta, rezignoval na poslanecké křeslo. Při následujícím soudu byl ale osvobozen, protože soud uznal argument obhajoby, že Owen je bláhový stařec, který nic vážného nevyzradil, uvedl Andrew. Podle Frolíka ale předal důležité informace o britské armádě na kontinentě.
Posledním velkým špionážním případem 80. let v Británii byl Nizozemec Erwin Van Haarlem, kterého britští agenti zatkli 2. dubna 1988 v jeho bytě v severním Londýně. Van Haarlem měl ve chvíli zatčení na uších sluchátka a přijímal v kuchyni kódované instrukce z Prahy. V šoku přiznal, že je Čech, a požádal Brity, aby informovali české velvyslanectví. Stejně tak ukázal mýdlo, v němž byly ukryty komunikační šifry. Van Haarlem byl totiž československý špion Václav Jelínek, který vystupoval pod převzatou identitou skutečného Erwina van Haarlema.
Poslední „spící“ špion Haarlem dostal deset let vězení
Měl především pronikat mezi britské stoupence sovětských Židů, kterým Moskva zakazovala emigraci do Izraele. Pozdější šéfka MI5 Stella Rimingtonová při procesu s Van Haarlemem uvedla, že byl ale především „spícím“ špionem, který by poskytoval informace v případě války, kdy by velvyslanectví nemohlo normálně fungovat. I když byl souzen pod přijatým holandským jménem, MI5 znala jeho totožnost jako Václava Jelínka, tvrdí britské archivy. Byl odsouzen k deseti letům vězení a při výslechu ve vězení prý „projevoval příznaky stihomamu“. Po pádu železné opony začal Jelínek, který do té doby odmítal s Brity spolupracovat, na pokyn postkomunistické československé rozvědky mluvit. Jelínek byl v roce 1993 propuštěn a vrátil se do ČR.
