Čeští výzkumníci zjišťovali v Číně, proč tamní žáci v mezinárodních žebříčcích obsazují přední příčky. Podle vysokoškolského pedagoga z Univerzity Karlovy a spoluautora knihy Školní vzdělávání v Číně Víta Šťastného sice vykazuje tamní vzdělávací systém velmi dobré výsledky, na druhou stranu ale obsahuje i řadu problémů. Jak přiblížil v pořadu Události, komentáře, do školství se promítá ideologie, stále je kladen velký důraz na memorování a samotná kultura brzdí také rozvoj kreativního myšlení.
Velmi dobré výsledky, ale na druhou stranu i řada problémů, přiblížil čínský vzdělávací systém český pedagog
UK: Síla i slabiny čínského vzdělávání (zdroj: ČT24)
Odpovědět na otázku, zda Číně patří budoucnost, se jednoduše podle Šťastného nedá. „Ano i ne,“ konstatuje. I když totiž čínský vzdělávací systém v mezinárodních srovnáních vykazuje podle něho velmi dobré výsledky, na stranu druhou obsahuje i řadu problémů, které se vzděláváním a zejména s jeho způsobem jsou spojené.
Plusem je podle něho rozhodně to, že žáci, kteří se účastní šetření, dosahují opravdu velmi kvalitních výsledků. Ovšem má to jeden háček. „Čína jako taková se neúčastní mezinárodních šetření úplně celostátně, ale účastní se jich pouze vybrané provincie. Jsou to právě ty nejbohatší. Takže pokud bychom zahrnuli do mezinárodních výzkumů úplně celou Čínu, předpokládám, že výsledky by zdaleka nebyly tak výborné a vynikající, jak se prezentují,“ vysvětluje.
Rozdíl je podle něho do značné míry dán poměrně nerovnoměrným vývojem a kvalitou vzdělávání v jednotlivých čínských provinciích. Zatímco východ je velmi rozvinutý, jak ekonomicky, tak i infrastruktura je zde na vysoké úrovni a mají tam i kvalitní učitele, západní část je spíše zaostalá. „A byť se čínská vláda snaží hodně tu část, ty regiony, nějakým způsobem pozvednout, finančně podpořit, tak se jim to nedaří. Takže je to velká výzva, i do budoucna, pro čínské vzdělávání jako celek,“ dodává Šťastný.
Ideologie je přítomná i ve školství, zdvihá se vlajka, zpívá hymna
Další skutečností je, že se do čínského vzdělání promítá ideologie, a jak říká Šťastný, „celé školství je do značné míry prolnuto patriotistickým narativem“. To se pak následně promítá i do různých školních rituálů. „Takže se každé ráno žáci účastní zdvihání vlajky a zpívá se hymna a oslavuje se Čína,“ přibližuje.
To, co ale brzdí rozvoj kreativních schopností tamních žáků a jejich samostatnost především, je podle Šťastného spíše kultura. „To není otázka posledních dekád nebo dvacátého století, to je dlouhodobý kulturní rys, který vyrůstá a vychází z konfucianismu, kde ta kultura dává velký důraz na vzdělání, ale zároveň jde také o určité, nechci říct šprtání nebo drilování, ale o memorizaci a tvrdou práci. Samostatné uvažování, to už je trošku horší,“ dodává Šťastný.
Už v předkomunistických dobách hrál zároveň velkou roli v budoucím uplatnění žáků velkou roli vždy jeden test, což stále přetrvává. Jde o přijímací zkoušky na střední a na vysoké školy a jak konstatuje Šťastný, spousta žáků i rodin investuje kvůli nim třeba do dalšího soukromého doučování, aby se nadrilovali. „A ti žáci v podstatě žijí jenom vzděláváním, jenom školou, jenom učením se, a má to na ně potom často i různé negativní dopady, což si čínská vláda uvědomuje. Mají různé studie, jak třeba došlo k nárůstu obézních žáků, žáků s myopií, spánkovou deprivací a podobně, takže to je ta odvrácená strana snahy,“ říká pedagog.
Čínský model, nebo třeba i ten, který má Hongkong a Šťastný ho také poznal, není v českých podmínkách podle něho aplikovatelný. Je v něm totiž mnoho aspektů, které zabraňují přenosu modelu jako celku, byť některé vybrané segmenty by se možná podle něho uplatnit daly. „Ale to je podobné, jako když se tady někdo snaží implantovat finský systém bez Finů, tak to v podstatě tady není možné. To by čeští žáci prostě museli být náturou a kulturou trošku jinak založeni,“ vysvětluje.
Pokud by se tedy mělo Česko někde inspirovat, pak podle něho raději v Evropě nebo v kulturně blízkých systémech. „Tam je větší pravděpodobnost, že najdeme nějakou kompatibilitu,“ dodal.