Moskva - Rusko žije od soboty prezidentskou kampaní. Tři celoplošné televize a významné rozhlasové stanice propagandě jednotlivých kandidátů vyhradí každá sedm hodin vysílání. Komentátoři se ale shodují v tom, že o vítězi je v podstatě rozhodnuto.
Jak ve Studiu ČT24 uvedl zpravodaj Hospodářských novin v Rusku Ondřej Soukup, předvolební debaty nemají prakticky žádný význam a je otázka, kdo je vůbec uvidí. Hlavní kanály je totiž vysílají v neatraktivních časech - v sedm hodin ráno a v jedenáct hodin večer. Provládní a státem ovládaná média přitom už několik měsíců v hlavních zpravodajských relacích podrobně informují především o favoritovi voleb a prvním vicepremiérovi Dmitriji Medveděvovi, kterého preferuje současný prezident Vladimir Putin.
Podle ruských zákonů mohou agitovat nejen kandidáti samotní, ale i politické strany, které je nominovaly. Veřejnost tedy čeká 42 hodin předvolebního vysílání. Třetinu bezplatného televizního času získávají prokremelské Jednotné Rusko, Komunistická strana Ruské federace (KPRF) a Liberálně demokratická strana Ruska (LDPR). Jednotné Rusko stojí za kandidaturou Medveděva, dvě další ruské parlamentní strany nominovaly své šéfy Gennadije Zjuganova a Vladimira Žirinovského. Čtvrtý kandidát Andrej Bogdanov je v tomto ohledu znevýhodněn, podle průzkumů je však už nyní jasným outsiderem volebního klání.
Polovinu předvolebního vysílání by měly tvořit debaty kandidátů. Favorit voleb Medveděv se však rozhodl do nich nechodit. Na to reagovali komunisté tím, že jejich kandidát Zjuganov se diskusí také nezúčastní. Názory nejvýznamnějších soupeřů tak ruští občané neuslyší v bezprostředním střetu. Ruské hlasování je v současnosti označováno za „nejnudnější volby historie“.
Prokremelský kandidát Medveděv, pro něhož by nyní hlasovalo přes 70 procent Rusů, kteří jsou ochotní přijít k volbám, sice nemusí navštěvovat předvolební studia, jeho tvář však dominuje zpravodajství státních televizí společně se současným prezidentem Putinem. Ostatně heslo „Společně zvítězíme!“ je ústředním motivem jeho předvolební kampaně. Zjuganov se naproti tomu prezentuje jako lidový prezident a Žirinovskij jde do voleb s heslem „Všechno si zodpovíte“, připomněl ve Studiu ČT24 redaktor Českého rozhlasu Libor Dvořák.
Dvořák předpokládá, že Medveděv bude po zvolení fakticky naplňovat Putinův plán, který by mohl znamenat velmi autoritářský typ vládnutí, v podstatě centrální řízení ekonomiky a posilování zahraničněpolitického významu Ruska. Putin by podle Dvořáka kromě toho do budoucna preferoval systém dvou politických stran na ruský způsob, který by fakticky nesl pečeť ruské řízené demokracie.
Medveděvovo heslo „Společně zvítězíme!“ sice oficiálně znamená společné vítězství všech ruských občanů, ruští novináři jej však interpretují především jako jednoznačný výraz faktu, že skutečným vítězem voleb 2. března bude současný prezident Vladimir Putin.
Dvaačtyřicetiletý Dmitrij Medvěděv, první místopředseda ruské vlády, platí za umírněného liberála, schopného manažera a jednoho z nejmocnějších mužů v Rusku. Podle průzkumů se s největší pravděpodobností stane prezidentem, protože dosavadní prezident Vladimir Putin, kterému v květnu končí mandát a už nemůže kandidovat, ho veřejně označil za svého nástupce. Zastává rovněž klíčovou pozici v plynárenském gigantu Gazprom. Medveděv se narodil 14. září 1965 v Leningradu, dnešním Petrohradu. Tam vystudoval práva a na místní univerzitě působil jako asistent a docent a záhy si vysloužil pověst brilantního právníka. Právě zde se také seznámil s Putinem, který měl zásadní vliv na další průběh jeho kariéry. Do nové Putinovy administrativy nastoupil jako zástupce šéfa prezidentského úřadu a v listopadu 2003 vedení mocné instituce převzal. O dva roky později byl jmenován prvním místopředsedou ruské vlády. Ve své funkci se zabývá převážně citlivou sociální oblastí. Medveděv je ženatý, s manželkou Světlanou mají jednoho syna.
Třiašedesátiletý Gennadij Zjuganov stál v roce 1993 u zrodu Komunistické strany Ruské federace (KPFR) a stal se jejím předsedou, kterým je dodnes. Pod vedením tohoto bývalého učitele strana prakticky převzala struktury KSSS na území Ruska a komunisté stále těží z přetrvávající nostalgie u části Rusů po „starých dobrých časech“ Sovětského svazu. KPFR byla dlouhá léta nejsilnější stranou v zemi a Zjuganov se v letech 1996 a 2000 zúčastnil prezidentských voleb a vždy skončil na druhém místě. V roce 1996 mu chyběly tři procenta k vítězství v prvním kole. Pravidelně také zasedá ve Státní dumě. Zjuganov se narodil 26. června 1944 v městečku Mymrino v Orelské oblasti jižně od Moskvy. Vystudoval matematicko-fyzikální fakultu Orelského státního pedagogického institutu a absolvoval Akademii společenských věd při ÚV KSSS. Po učitelské praxi začal od 60. let postupně stoupat po stranickém žebříčku. S manželkou Naděždou mají syna Andreje a dceru Taťjanu.
Jednašedesátiletý Vladimir Žirinovskij je předsedou nacionalistické Liberálnědemokratické strany Ruska (LDPR), která je populární zejména mezi extremisty a lidmi, podle nichž Rusko ztratilo pozici světové velmoci. Strana pod jeho vedením vystupuje proti menšinám a proti všem neruským prvkům ve společnosti. Nechvalně proslulým koloritem ruské politické scény se staly Žirinovského nevybíravé útoky proti oponentům, výtržnosti a nacionalistické a antisemitské výroky. Na prezidenta kandidoval i v letech 1991, 1996 a 2000. Narodil se 25. dubna 1946 v kazašské Alma-Atě (dnešní Almaty). Vystudoval Institut asijských a afrických zemí v Moskvě (specializoval se na turečtinu) a později večerně i práva. Před rozpadem SSSR pracoval například na ministerstvu spravedlnosti. V roce 1989 stál u zrodu LDPR a o rok později se stal jejím předsedou. V roce 2001 poprvé přiznal, že rodina jeho otce Volfa Isaakoviče Ejdelšteina byla židovského původu původně z Polska. Od roku 1971 je ženatý, s ženou Galinou mají syna Igora.
Sedmatřicetiletý Andrej Bogdanov je předsedou neparlamentní Demokratické strany Ruska (DPR) a bývá označován za kandidáta do počtu. V roce 1993 byl za DPR zvolen do Státní dumy, dolní komory ruského parlamentu, prošel ale i řadou dalších formací a dva roky byl například členem prokremelské strany Jednotné Rusko. Byl ale vyloučen, podle svých slov za snahu o demokratizaci strany. Bogdanov se narodil 31. ledna 1970 v Moskvě a podle některých zpráv je velmistrem zednářské Velké lóže Ruska. Je ženatý a vychovává tři syny. V roce 1993 vystudoval Moskevský institut národního hospodářství G. V. Plechanova.
