Druhé největší ukrajinské město čelí útokům agresora takřka nepřetržitě. Ve čtvrtek rakety dopadly na zdejší největší sídliště, desítky tisíc lidí odřízly od dodávek plynu. Zničily další domy i obchody. Lidé se s následky vypořádávají různě.
Po osmdesáti letech od krveprolití v charkovském ghettu poškodilo ruské ostřelování tamní památník. Připomínal šestnáct tisíc Židů vyvražděných nacisty.
V jiné charkovské čtvrti po bombardování uklízejí. Lidem z domů, které Rusové zasáhli před měsícem, přišli pomoct sousedé. „Myslím, že je to duch našeho národa. Každý chce něco dělat, nějak naší zemi pomoci,“ vysvětluje ukrajinskou solidaritu paní Žana Simonenková.
V jedné z městských nemocnic si lékaři pouští při operacích hudbu, aby přehlušila exploze. Věnují se hlavně zákrokům, které nemohou odkládat.
„Musíme hlavně zajistit, aby se nám během výbuchů netřásly ruce, ale myslím, že už si zvykáme,“ říká kardioložka Ketevan Gamisoniová.
V práci i spát
Část zdravotnického personálu začala v nemocnici bydlet. Každodenní cesta domů je nepohodlná a hlavně nebezpečná. „Díky našemu oddělení tu můžeme zůstávat a pomáhat lidem,“ vysvětluje anestezioložka Aljona Ivašovová.
V podzemí mezitím vznikl „druhý Charkov“. Kilometry chodeb metra i odstavené vagony poskytují úkryt stovkám rodin. Svetlana s osmiletou dcerkou neviděly týdny denní světlo. „Je to tu bezpečnější, protože v chodbách nad námi je bombardování slyšet. Psychicky je to pro mě i mou dceru lepší,“ říká.
Radost je zde vzácná, stejně jako úsměvy dětí. O to, aby zapomněly na dění nad jejich hlavami, se snaží skupiny dobrovolníků.
