Italští právní experti chtějí znovu otevřít více než sedm set let starý případ Danta Alighieriho. Jednoho z největších italských básníků a jazykovědců odsoudil v roce 1302 tehdejší starosta Florencie k vyhnanství a autor Božské komedie se už do svého rodného města nikdy nevrátil. Právníci teď zkoumají, zda by případ nešel znovu otevřít a tehdejší rozhodnutí soudu případně anulovat.
Tým právníků chce přezkoumat, zda lze zrušit rozsudek nad Dantem. Po více než sedmi stech letech
Danteho socha stojí ve Florencii před bazilikou Santa Croce, která je místem posledního odpočinku Michelangela, Machiavelliho a dalších slavných rodáků. Ostatky autora Božské komedie v něm ale kvůli 719 let starému rozsudku chybí.
„Dante je jedním z našich význačných spoluobčanů. Neměli bychom znovu promarnit příležitost,“ přibližuje právník Alessandro Traversi, proč se rozhodl přezkum Dantova procesu zorganizovat. Je odborníkem na trestní právo a se svým týmem a historiky hodlá přezkoumat, zda se slavný literát nestal obětí politického pronásledování.
Tvrdí, že v ideálním případě by se mohl rozsudek anulovat. „Chceme zjistit, zda rozsudek byl vynesen po spravedlivém procesu, nebo šlo naopak o politické odsouzení s cílem zbavit se nepříjemného protivníka.“
K týmu se přidali i potomci Danta a starosty
Dante byl aktivní nejen v literatuře, ale právě i v politice, v které si z dnešního pohledu vybral špatnou stranu. Jako člen vedení města hájil jeho nezávislost, když se ale Florencie zmocnili papežovi stoupenci, upadl v nemilost. Nakonec ho k trvalému vyhnanství odsoudil nový starosta da Gubbio.
K otevření případu chce expertní tým přizvat i potomky obou protagonistů. „Pojal jsem to jen jako druh zábavy. Protože žádné důsledky z toho nevyplynou. To není možné,“ vysvětluje svou účast Dantův potomek Sperello di Serego Alighieri.
„Ne, nebudu o nic bojovat. Připadne mi zajímavé celý příběh znovu přezkoumat,“ přidává se Antoine de Gabrielli, potomek bývalého starosty da Gubbia.
Oba potomci se shodují v tom, že pokud by Danta z Florencie nevyhnali, Božskou komedii by nikdy nenapsal. A i když po zbytek života bojoval za to, aby se do rodného města mohl vrátit, nejvíc by ho podle Sperella potěšil fakt, že je dodnes označován za otce spisovné italštiny.