Washington - V nákladu 1,5 milionu výtisků vycházejí v úterý napjatě očekávané memoáry bývalého amerického prezidenta George W. Bushe nazvané Rozhodující okamžiky (Decision Points). Exšéf Bílého domu se v nich soustředí na klíčové okamžiky nejen svého politického, ale i osobního života - ať už jde o teroristické útoky na New York a Washington, válku v Iráku, Guantánamo, vztah s papežem Janem Pavlem II., názor na výzkum kmenových buněk, kauzu odposlechů nebo problémy s alkoholem a s výchovou dvou dcer. Není překvapením, že Bush v knize svá kontroverzní politická rozhodnutí obhajuje.
Bush už předem sliboval, že jeho memoáry budou trochu jiné, než bývá zvykem. Úryvky z pamětí zveřejnil The New York Times, knihu recenzovaly významné deníky a do svých televizních talkshow 64letého Bushe pozvali známí moderátoři jako Matt Lauer a Jay Leno z NBC, Oprah Winfreyová z ABC nebo Candy Crowleyová ze CNN. V rozhovorech se Bush vyhýbá tomu, aby hodnotil svého nástupce v Bílém domě Baracka Obamu.
Jak upřesnil zpravodaj ČT Michal Kubal, recenzenti se soustředí spíš na obsah, nikoliv na formu pamětí. Podle vydavatelského domu Crown Publishers budou memoáry k dispozici i v elektronické podobě obohacené o záběry z klíčových okamžiků Bushovy éry v Bílém domě, o dosud nezveřejněné fotografie a výňatky z osobní korespondence.
Kniha podle vydavatele není prostým vyprávěním, ale spíše zamyšlením nad klíčovými okamžiky prezidentova života, především nad 11. zářím 2001, kdy se USA staly cílem teroristických útoků, a nad válkou v Iráku. Bush v knize obhajuje svá rozhodnutí ve funkci amerického prezidenta včetně rozhodnutí jít do války v Iráku nebo používat drsné vyšetřovací metody při výsleších osob podezřelých z terorismu.
Když se CIA Bushe ptala, zda může Chálida šajcha Muhammada, který stál za útoky z 11. září 2001, podrobit tzv. waterboardingu, odpověděl prý „určitě“. Zároveň však bývalý americký prezident vzpomíná na „mizerný pocit“, když zjistil, že v Iráku nejsou žádné zbraně hromadného ničení, byť to byl hlavní důvod americké invaze do země. Za největší chybu irácké operace pak exprezident považuje překotné snížení počtu amerických jednotek v zemi, s nímž souhlasil v roce 2005.
Uvádí také, že před svým znovuzvolením v roce 2004 zvažoval kandidaturu bez Dicka Cheneyho jako viceprezidenta - zejména proto, aby zamezil spekulacím, že Cheney je skutečným pánem Bílého domu. Uvažoval, že ho nahradí senátorem Billem Fristem z Tennessee. Nakonec však prý převážily kvality, jež do spolupráce přinášel Cheney, který sám v roce 2003 Bushovi nabídl, že nebude kandidovat na viceprezidenta.
Lítost projevil Bush v knize také nad pomalou pomocí lidem, kteří byli zasaženi hurikánem Katrina. Zároveň ale tvrdě odmítl, že by pomalá reakce vlády byla způsobena tím, že mu nezáleželo na černošských obyvatelích USA. Kritiku v tomto směru označil za velmi nízkou a za nejhorší okamžik svého prezidentství.
Bush opustil Bílý dům po osmi letech vládnutí před dvěma roky a jeho popularita byla tehdy na velmi nízké úrovni.
