Pokud země světa dodrží své plány na snížení emisí oxidu uhličitého, průměrná teplota se do roku 2100 zvýší o 2,7 stupně Celsia. Bez těchto plánů by vzrostla nejméně o čtyři stupně. V Berlíně to řekla ředitelka sekretariátu OSN pro změny klimatu Christiana Figueresová. „Jdeme správným směrem, udělali jsme důležitý první krok. Není to ale dost,“ podotkla.
Mezinárodní společenství se před šesti lety dohodlo, že chce zadržet růst teplot na dvou stupních oproti situaci před průmyslovou revolucí. Plány zemí to zatím nezajišťují, jsou ale významným krokem vpřed, upozornil analytik sdružení Glopolis Vojtěch Kotecký.
„Rozdíl mezi dneškem a poslední dobou ledovou, kdy Berlín nebo Varšavu pokrýval ledovec, který je nyní jen v Antarktidě a Grónsku, je čtyři až sedm stupňů opačným směrem. Je to tedy poměrně významný výkyv klimatu,“ poznamenal Kotecký s tím, že jde o největší průlom v jednání o klimatu za posledních zhruba 15 let.
Země světa vypracovaly národní akční plány jako základ pro jednání na konferenci o klimatických změnách, která se uskuteční na přelomu listopadu a prosince v Paříži. Podle Figueresové se ke snižování emisí CO2 přihlásily všechny vyspělé země a tři čtvrtiny rozvojových států.
Všechny průmyslové země se snaží se situací něco dělat
Dohromady tak jednotlivé akční plány pokrývají 86 procent všech současných světových emisí CO2. „Vidíme bezprecedentní angažmá mnoha zemí světa proti klimatickým změnám. To, že své plány na snížení emisí předložily všechny průmyslové země bez výjimky, je historický okamžik,“ řekla Figueresová. Zdůraznila, že vyspělé státy své závazky snižovat emise ničím nepodmínily.
OSN předpokládá, že plány vlád povedou ke snížení objemu emisí CO2 na obyvatele do roku 2030 o devět procent ve srovnání s rokem 1990. Figueresová ale upozornila, že se v příštích 15 letech nepodaří zvrátit trend zvyšování celkového objemu emisí CO2, pouze se sníží tempo růstu jejich objemu.
Bez zapojení rozvojových zemí to nepůjde
Osmadvacítka zastává názor, že se emise musí od roku 2020 začít globálně snižovat a v roce 2050 se dostat na polovinu hodnot roku 1990. Jako vlastní cíl si EU stanovila, že do roku 2030 sníží emise CO2 o 40 procent.
Figueresová ale připomněla, že pokud má být snaha o zastavení změn klimatu úspěšná, budou v budoucnu muset snižovat své emise CO2 hlavně rozvojové země.
„Z rozvojových zemí totiž bude v budoucnu pocházet zdaleka nejvíc emisí ve světě. Roste tam počet obyvatel, roste tam poptávka po energii. Průmyslové země naopak už do značné míry své emise skleníkových plynů snížily. Je proto nemožné dosáhnout globálního poklesu emisí, pokud by se o něj snažily jen vyspělé státy.“
Třeba Spojeným státům, které byly dříve považovány za jednu z nejproblémovějších zemí, se v poslední době v boji s emisemi daří. „Každých deset dnů zavírají jednu uhelnou elektrárnu,“ konstatoval Kotecký. Situace se ale podle něj může změnit, pokud demokrata Baracka Obamu nahradí v Bílém domě republikán.
Kotecký: Čína začíná hrát pozitivní roli
Dohoda z Paříže by měla nahradit Kjótský protokol z roku 1997, kde řadu návrhů bojkotovala Čína, připomněl Kotecký s tím, že Peking nyní začíná hrát pozitivní roli, stejně jako Indonésie či Brazílie. Mnohé související otázky zatím ale nebyly vyřešeny.
