Oblastí strategicky významného Afrického rohu hýbe v posledních měsících rostoucí napětí mezi klíčovými regionálními hráči – Etiopií, Egyptem a Somálskem. Egypt poprvé za více než čtyřicet let doručil zbraně Somálsku. Země se sblížily poté, co Etiopie podepsala předběžnou dohodu se Somalilandem, separatistickou provincií Somálska, aby si od něj pronajala pobřeží výměnou za možné uznání nezávislosti. Podle analytiků hrozí, že v už tak křehkém regionu nezůstane jen u slovních přestřelek.
Spory tří afrických zemí rámují dva klíčové body, přičemž první z nich je lednová dohoda Somalilandu a Etiopie týkající se možného uznání Somalilandu jako suverénního státu. Podle analytiků tato dohoda spustila významné přeskupení aliancí, a vyhrotila tak dlouhodobou rivalitu v regionu mezi Egyptem a Etiopií.
Spor mezi Egyptem a Etiopií je druhým klíčovým bodem a týká se etiopské výstavby rozsáhlé přehrady Gerd za čtyři miliardy dolarů. Jde o největší projekt vodní elektrárny v Africe, započal v roce 2011 a zatím není zcela dokončen. Nachází se na Modrém Nilu, který je spolu s Bílým Nilem zdrojem afrického veletoku, na severozápadě Etiopie, přibližně patnáct kilometrů východně od hranic se Súdánem. Nádrž za přehradou má plochu téměř devatenáct set čtverečních kilometrů, vešly by se do ní tři Prahy a Brno.
Egypt, který je na řece závislý, vnímá přehradu jako existenční hrozbu a nařkl Etiopii, že projekt prosadila a „ignorovala práva a bezpečnost zemí po proudu řeky“. Obává se, že během plnění nádrže dojde k úbytku vody a pokud nebudou zohledněny jeho potřeby, bude to mít zničující dopad na zásobování vodou i energetiku. Káhira rovněž tvrdí, že jen dvouprocentní snížení hladiny vody z Nilu by mohlo vést ke ztrátě přibližně 81 tisíc hektarů zavlažované půdy.
V minulosti Egypt varoval, že přijme „opatření“, pokud bude ohrožena jeho bezpečnost. Vodou z Nilu je také naplněno Násirovo jezero – přehradní nádrž, která se nachází za egyptskou Vysokou Asuánskou přehradou. Na řece je do značné míry závislý také Súdán, který má 48 milionů obyvatel.
Pro Etiopii má být přehrada revolucí, jelikož má vyrábět elektřinu pro šedesát procent populace a zajistit stálý přísun energie pro podniky. Plánuje dodávat elektřinu také sousedním zemím včetně Súdánu, Jižního Súdánu, Keni, Džibutska a Eritreje. Poslední diplomatické snahy o postup, jak by měla přehrada fungovat, a určit, kolik vody poteče po proudu do Súdánu a Egypta, se však loni v prosinci rozpadly.
Spor o Somaliland
Jak již bylo zmíněno, Etiopie na začátku roku podepsala předběžnou dohodu se Somalilandem, aby si od něj pronajala pobřežní území ke zřízení námořních sil výměnou za možné uznání jeho nezávislosti. Námořní základna má být součástí širší etiopské strategie, jejímž cílem je zajistit si přístup k moři a zvýšit svůj vliv ve strategicky významném Rudém moři a Adenském zálivu.
Etiopie by Somaliland uznala jako první země na světě, region totiž není mezinárodně uznáván, přestože funguje de facto jako samostatný stát se stabilní vládou. Ze strany Somalilandu by byla dohoda prvním krokem k získání mezinárodní legitimity, přičemž využívá své výhodné polohy i k přilákání etiopských zájmů.
Somálsko, které jej stále považuje za součást svého území, označilo dohodu za útok na svoji suverenitu a sdělilo, že ji všemi možnými prostředky zablokuje. „Somálsko se obává, že by takový krok mohl vytvořit precedens a povzbudit k tomuto kroku další země,“ řekl BBC geopolitický analytik Jonathan Fenton-Harvey.
Už dříve také pohrozilo, že pokud nebude dohoda mezi Etiopií a Somalilandem zrušena, vypoví ze země až deset tisíc etiopských vojáků, kteří zde působí v rámci mírové mise a na základě oboustranných dohod bojují proti ozbrojencům z hnutí aš-Šabáb, které je napojeno na teroristickou síť al-Káida.
Somálsko posiluje vztahy s Egyptem
Somálsko tak v reakci na spory kolem Somalilandu chce posílit spojenectví s Egyptem, který se snaží zvýšit svůj vliv v oblasti Afrického rohu. Podle analytiků jde o strategický manévr, který má pomoci čelit rostoucímu vlivu Etiopie.
Dohodu o společné obraně, která formalizuje vojenskou alianci mezi Somálskem a Egyptem, podepsali zástupci obou zemí již dříve v srpnu, kdy byl somálský prezident Hasan Šejk Mohamúd na oficiální návštěvě v Káhiře. Egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí podle BBC uvedl, že považuje vojenskou dohodu se Somálskem za „historickou“. Podle serveru je to také šance „vyrovnat účty za přehradu“.
Africká unie na začátku srpna také zveřejnila komuniké, podle nějž má Egypt poskytnout vojáky do nové mírové mise, která má být v Somálsku zahájena příští rok. Podle plánu se má do této mise zapojit až pět tisíc egyptských vojáků a dalších pět tisíc má být nasazeno samostatně.
O naplnění dohody může svědčit událost z minulého týdne, kdy poprvé po více než čtyřiceti letech na letišti v Mogadišu přistály egyptské vojenské letouny se zbraněmi a municí, o čemž s odkazem na dva diplomaty a vysokého somálského představitele informovala agentura Reuters. Video sdílené na sociálních sítích a ověřené agenturou Reuters ukazuje letadla na přistávací ploše. Jeden z diplomatů uvedl, že si Somálsko dovozem egyptských zbraní a znepřátelením Etiopie „zahrává s ohněm“.
Destabilizace regionu?
Etiopie podle serveru ABC reagovala slovy, že „obezřetně sleduje vývoj, který by mohl ohrozit její národní bezpečnost“. Etiopské ministerstvo zahraničí vydalo prohlášení, že země „nemůže nečinně přihlížet, zatímco ostatní aktéři přijímají opatření k destabilizaci regionu“. Somálský ministr obrany v reakci na to podle BBC řekl, že Etiopie by měla přestat „naříkat“, protože každý „sklidí, co zasel“, čímž odkázal na vzájemné diplomatické vztahy, které mají už měsíce sestupnou tendenci.
„Spor o Nil se skutečně může odehrát v Somálsku,“ uvedl pro BBC ředitel Mezinárodního institutu pro strategická studia Horn Hassan Khannenje. Pokud by se vojenské jednotky Etiopie a Egypta setkaly u somálských hranic, mohlo by to podle něj vést k dalšímu konfliktu. Také Somaliland varoval, že zřízení egyptských vojenských základen v Somálsku by mohlo destabilizovat region.
Obě země navíc mají své vnitropolitické problémy – Etiopií hýbou boje s povstalci a Somálsko, které se vzpamatovává z třicetileté občanské války, stále čelí ozbrojencům z hnutí aš-Šabáb. Ani jedna země si tak nemůže dovolit případné další válčení, nemluvě o tom, že nepokoje v regionu by nevyhnutelně vedly k další migraci.
Khannenje pro BBC řekl, že pokud by konflikt vypukl, mohlo by to ještě více zkomplikovat geopolitiku kolem Rudého moře, do které by se zapojili další hráči, což by dále ovlivnilo globální obchod. Každý rok totiž proplouvá Suezským průplavem nejméně sedmnáct tisíc lodí, což činí dvanáct procent celosvětového obchodu, který putuje Rudým mořem. O navazování partnerství s africkými státy, které s mořem hraničí, dlouhodobě usilují země jako Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Turecko.
Diplomatický tlak Turecka
Podle analytika Jonathana Fenton-Harveyho ale mají Turecko a Spojené arabské emiráty větší šanci na zprostředkování jednání a nalezení kompromisu. Spojené arabské emiráty totiž významně investovaly do somalilandského přístavu Berbera a mají vliv na Etiopii kvůli svým tamním investicím. Pozornost tak bude upřena na další diplomatický tlak Turecka, které má vazby s Etiopií i Somálskem. Od července už zprostředkovalo dvě kola nepřímých rozhovorů mezi zeměmi a dohodě Etiopie se Somalilandem, která dosud nebyla finalizována. Třetí kolo rozhovorů se má uskutečnit v září.
Analytici podotýkají, že strategická hodnota vojenské spolupráce Egypta a Somálska je však sporná, „vezmou-li se v úvahu historické neúspěšné intervence Egypta v jiných kolabujících státech“. „Angažovanost Egypta v Libyi, Sýrii, Iráku, Palestině a Súdánu se vyznačovala jen omezeným úspěchem a v mnoha případech přímým neúspěchem. Tyto precedenty naznačují, že Egypt může v Somálsku čelit podobným výzvám. Složitost místní a regionální dynamiky by totiž mohla zmařit jeho snahy o uplatnění vlivu a stabilizaci situace,“ píše server Modern Diplomacy. Přetrvávající napětí v Africkém rohu tak představuje významné riziko pro regionální stabilitu.
„Potenciální důsledky tohoto konfliktu přesahují hranice regionu a ovlivňují širší geopolitickou krajinu Rudého moře, Adenského zálivu a povodí Nilu,“ podotýká analýza s tím, že k řešení základních příčin a podpoře dlouhodobé stability v oblasti je nezbytný koordinovaný přístup zahrnující regionální a mezinárodní aktéry. „Bez toho hrozí, že se region propadne do další nestability s potenciálně ničivými důsledky pro všechny zúčastněné.“
