Berlín - Bývalým východoněmeckým vůdcům v 80. letech rozhodně nechyběla fantazie, když šlo o získání devizových prostředků. Nešlo jen o testování léků zahraničních farmaceutických firem na vězních nebo o levnou práci vězňů pro zahraniční firmy: dokumenty bývalé východoněmecké tajné policie Stasi nyní dokazují, že vězni v Sasku a Durynsku byli nuceni darovat krev, která se pak za tvrdou měnu prodávala na Západ.
Jak uvádí magazín veřejnoprávní televize ARD Report Mainz, šlo především o trestance ve věznicích Waldheim a Gräfentonna. Nedobrovolné dárcovství krve se zdůvodňovalo tím, že NDR díky tomu mohla na Západě nakupovat důležité léky, k nimž by se jinak neměla šanci dostat. Tehdejší náměstek ředitele erfurtského transfúzního ústavu Rudolf Uhlig například vzpomíná, že při každé návštěvě věznice odevzdalo krev až 70 lidí. Podle dokumentů Stasi nicméně některé zdravotní sestry odmítaly vězňům krev odebírat.
Bývalý obchodní zástupce oddělení dárcovství krve Bavorského Červeného kříže Heinrich Hiedl v rozhovoru pro německý deník Bild potvrdil, že celou transakci zprostředkoval přímo tehdejší bavorský ministerský předseda Franz-Josef Strauss. Hiedl nicméně říká, že krev vězňů se na Západ prodávala necelý rok – v letech 1983–1984. Údajně se ale nepoužila, protože panovaly velké obavy z toho, že by mohla být infikována virem HIV.
Prodávala se i krev z východoněmeckých nemocnic, přestože tam pacientům chyběla. „Hluboce litujeme, že k těmto obchodům za dřívějšího vedení Červeného kříže docházelo,“ uvedl v prohlášení Bavorský Červený kříž.
Vězni pracovali pro firmy IKEA, Aldi, Volkswagen, Quelle i Neckermann
Nucené práce byly nicméně pevnou součástí východoněmeckého hospodářství a práce vězňů pro subdodavatele západoněmeckých firem byla rozsáhlejší, než se dosud tušilo. Jejich výrobky v 70. a 80. letech kupoval i maloobchodní potravinářský řetězec Aldi nebo automobilka Volkswagen, vyplývá ze studie německého úřadu pro dokumentaci činnosti bývalé východoněmecké tajné policie Stasi (BStU). Zmíněné firmy ale tvrdí, že o podílu vězňů na výrobě zboží neměly tušení.
Už v minulosti vyšlo najevo, že práce východoněmeckých vězňů zprostředkovaně využívaly západoněmecké zásilkové služby Quelle a Neckermann, obchodní domy Woolworth a Karstadt a také švédský nábytkářský gigant IKEA, který se loni za tuto praxi omluvil. IKEA měla, stejně jako tisícovky dalších západních firem, uzavřené smlouvy se státními subdodavatelskými firmami za železnou oponou, kde byla levnější pracovní síla. A právě tito subdodavatelé si někdy najímali vězně, včetně těch politických. Podle mluvčí BStU byli vězni k práci nuceni proti své vůli a za okolností, které ohrožovaly jejich zdraví.
Podle ARD odebíral Aldi z Východního Německa punčochy, které ve firmě Esda Thalheim vyráběly vězeňkyně. Volkswagen si zase nechával vyrábět mlhovky, zadní světla a části stěračů do golfů a dodávek u firmy VEB Fahrzeugelektrik ve východoněmecké Ruhle, která podle dokumentů také využívala práce vězňů. Aldi i Volkswagen nicméně popřely, že by o podílu vězňů na výrobě odebíraných výrobků věděly. „Volkswagen nikdy neinicioval ani neschvaloval využívání vězňů ve východoněmeckých firmách, natož aby z toho profitoval,“ uvedl koncern v prohlášení.
