Paříž - Francouzský odvolací soud potvrdil trest doživotního vězení pro venezuelského teroristu známého pod přezdívkami Carlos nebo Šakal za atentáty spáchané ve Francii v letech 1982 a 1983. Čtyři vražedné útoky, z nichž ho soud uznal vinným, si tehdy vyžádaly 11 mrtvých a 150 zraněných. Soud tak potvrdil verdikt prvoinstančního tribunálu z roku 2011, který připouští možnost propuštění za dobré chování nejdříve po odpykání 18 let vězení.
Motivem teroristických útoků byla podle francouzských státních žalobců snaha zajistit osvobození dvou členů Carlosovy skupiny - jeho milenky, Němky Magdaleny Koppové, a Švýcara Bruna Bregueta.
Dnes třiašedesátiletý terorista, vlastním jménem Ilyich Ramírez Sánchez, který jezdíval i do bývalého socialistického Československa, trval na své nevině.
Jde o jeho druhý rozsudek doživotního vězení. To první terorista dostal za trojnásobnou vraždu spáchanou v Paříži v roce 1975. Jeho tehdejšími oběťmi byli dva policisté a policejní informátor. Odsouzení v roce 2011 k druhému doživotnímu trestu zmařilo Carlosův nárok na žádost o podmínečné propuštění z výkonu prvního trestu doživotí, se kterou by býval mohl počítat již loni.
Právě v roce 1975 se Carlos stal jedním z nejhledanějších teroristů, a to po zorganizování únosu šedesátky lidí, včetně 11 ministrů, z vídeňského setkání Organizace zemí vyvážející ropu (OPEC). Cílem bylo získat za rukojmí prostor v médiích pro palestinské extremisty, což se podařilo.
Od té doby Carlos řídil akce sahající od západní Evropy přes Blízký východ až po Japonsko. Přičítá se mu účast na řadě teroristických útoků, například na únosu francouzského letadla do ugandského Entebbe v roce 1976. Údajně byl i za masakrem izraelských sportovců na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972 a za obsazením francouzské ambasády v Haagu v roce 1974. Má prý na svědomí smrt nejméně 83 lidí.
V 70. a 80. letech se Carlos skrýval i v řadě tehdejších komunistických zemí, mimo jiné v Maďarsku, ve východním Německu či v Rumunsku, jehož tajná služba ho využívala k likvidaci významných rumunských emigrantů. Mezi lety 1978 a 1986 přicestoval Carlos několikrát do Československa. V roce 1994 byl zadržen v Súdánu a předán Francii.
