Zaměstnavatelé v Evropské unii mohou zakazovat svým pracovníkům nosit viditelné náboženské symboly, tedy i islámské šátky. Rozhodl to podle zahraničních tiskových agentur Evropský soudní dvůr. Posuzoval případ, který se týkal dvou muslimek z Belgie a z Francie, které byly kvůli šátku propuštěny. Verdikt soudu není pro justici členských zemí EU závazný.
Soud EU: Zaměstnavatelé mohou zakazovat islámské šátky i další náboženské symboly
Víru propříště nechte doma... Evropský soud prolomil další tabu (zdroj: ČT24)
„Vnitřní podnikové nařízení, které zakazuje viditelné nošení jakéhokoli politického, filozofického či náboženského znaku, není přímou diskriminací,“ uvedl soud EU.
Podle verdiktu se ovšem může jednat o nepřímou diskriminaci, pokud zaměstnavatel znevýhodňuje jedno nebo jen některá náboženství. Avšak i to lze podle lucemburského soudu ospravedlnit, pokud se podnik snaží zachovat neutralitu vůči zákazníkům, uvedla agentura DPA.
Soud EU však poznamenal, že zákaz viditelných náboženských a dalších znaků a nařízení příslušné neutrality nesmí na pracovišti jakkoli znevýhodňovat osoby, které se hlásí k nějakému náboženství. Podnik má také správně vysvětlit smysl zákazu a prosazovat ho „vhodným“ způsobem.
Šátek jako důvod k výpovědi
Advokátky muslimek argumentovaly proti podobným zákazům především tím, že nošení šátků nijak nesnižuje schopnost žen vykonávat jejich pracovní úkoly. Rozhodně by podle nich neměl být islámský šátek důvodem k výpovědi. Ženy podpořila organizace Open Society amerického miliardáře a filantropa maďarského původu George Sorose.
Úterní rozhodnutí soudu podle Sorosovy organizace oslabilo evropský princip rovnosti lidí, v celé EU se ale neprosadí. „V mnoha členských státech národní zákony budou nadále uznávat, že zakazování náboženských šátků na pracovišti je diskriminace. Ale na místech, kde je národní zákon slabý, toto rozhodnutí vyřazuje mnoho muslimek z pracovního procesu,“ poznamenala představitelka Open Society Maryam Hmadounová.
Názor, že firmy by měly mít právo zakázat zaměstnancům nosit oblečení a doplňky s náboženskou symbolikou včetně muslimských šátků, vyjádřila už loni v červnu na jednání Evropského soudního dvora generální advokátka Juliane Kokottová. Přestože její stanovisko není pro Soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku závazné, právě jejím názorem se často řídí během konečného rozhodování.
Uvedla to v souvislosti s případem muslimky z Belgie Samiry Ačbitové, která pracovala jako recepční pro belgickou pobočku G4S. Poté, co byla ve firmě zaměstnaná tři roky, se rozhodla, že bude v práci nosit z náboženských důvodů šátek, čímž porušila nepsané pravidlo. V červnu 2006 žena o místo přišla. Den poté firma aktualizovala svůj kodex, který nově výslovně zakazoval jakékoli známky politického, filosofického či náboženského přesvědčení.
Ačbitová podporovaná nevládními organizacemi se pokoušela vymáhat odškodné za diskriminaci u belgických soudů, opakovaně ale neuspěla. Nakonec její případ skončil v Lucemburku. Unijní soud výhrady muslimky zamítl. Agentura totiž měla příslušné interní nařízení.
Jeden případ se týkal francouzské inženýrky, které společnost Micropole dala výpověď, když žena odmítla přání jednoho klienta nenosit při služebním jednání šátek. V tomto případě mohlo jít podle soudu o diskriminaci, pokud bylo důvodem k výpovědi jen přání klienta. To má podle lucemburského tribunálu posoudit francouzská justice.
Soud EU se také domnívá, že klienti nemohou odmítat služby podniků jen kvůli tomu, že jejich zaměstnankyně nosí islámský šátek.
Otázka zákazu náboženských symbolů v práci zaměstnává i ostatní soudy. V roce 2013 Evropský soud pro lidská práva rozhodl naopak ve prospěch zaměstnance British Airways, kterému společnost zakázala nosit kříž.
Tři základní stupně zahalování
Hidžáb – Muslimský šátek, kterým si žena zahaluje vlasy, krk a poprsí.
Nikáb – Závoj zakrývající obličej mimo očí.
Burka – Svrchní vrstva oděvu ženy, určená pro zakrytí celého těla na veřejnosti.
Druhy muslimského zahalování