Firmy by měly mít právo zakázat zaměstnancům nosit oblečení a doplňky s náboženskou symbolikou včetně muslimských šátků. Takový názor vyjádřila generální advokátka Juliane Kokottová na jednání Evropského soudního dvora v souvislosti s případem muslimky z Belgie, která přišla o místo kvůli tomu, že nosila do práce hidžáb.
Podle Kokottové je k muslimskému šátku nutné přistupovat stejně jako třeba k židovské jarmulce, sikhovskému turbanu nebo tričku s nápisem „Ježíš je veliký“. Pokud mají společnosti nastavena obecná pravidla zákazu nošení symbolů s náboženskou, politickou či filosofickou symbolikou, měly by mít právo z porušení zákazu vyvodit důsledky, míní přední advokátka.
Její stanovisko není pro Soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku závazné, právě jejím názorem se ale často řídí během konečného rozhodování. V tomto případě jde o stížnost muslimky z Belgie Samiry Ačbitové, která pracovala jako recepční pro belgickou pobočku G4S.
Poté, co byla ve firmě zaměstnaná tři roky, se rozhodla, že bude v práci nosit z náboženských důvodů šátek, čímž porušila nepsané pravidlo. V červnu 2006 žena o místo přišla. Den poté firma aktualizovala svůj kodex, který nově výslovně zakazoval jakékoli známky politického, filosofického či náboženského přesvědčení.
Ačbitová podporovaná nevládními organizacemi se pokoušela vymáhat odškodné za diskriminaci u belgických soudů, opakovaně ale neuspěla. Nakonec její případ skončil v Lucemburku – tamní soud má ohledně výkladu směrnice EU o diskriminaci konečné slovo. Verdikt se očekává do půl roku.
Advokátka EU: Zaměstnanec by měl své náboženské projevy v práci umírnit
Podle Kokottové byl zákaz nošení šátku ze strany G4S vhodnou a přiměřenou reakcí, která byla v souladu se snahou o udržení náboženské a ideologické neutrality. „Pracovník sice nemůže při vstupu do prostor svého zaměstnavatele změnit svou barvu pleti, etnický původ, sexuální orientaci, věk nebo zdravotní postižení, může ale zmírnit své náboženské projevy na pracovišti,“ konstatovala advokátka.
Otázka zákazu náboženských symbolů v práci zaměstnává i ostatní soudy. V roce 2013 Evropský soud pro lidská práva rozhodla naopak ve prospěch zaměstnance British Airways, kterému společnost zakázala nosit kříž.
Tři stupně zahalování
- Hidžáb – Muslimský šátek, kterým si žena zahaluje vlasy, krk a poprsí.
- Nikáb – Závoj zakrývající obličej mimo očí.
- Burka – Svrchní vrstva oděvu ženy, určená pro zakrytí celého těla na veřejnosti.
Zákaz zahalování obličeje na veřejnosti platí ve Francii už 5 let
Samotné nošení šátků je dlouhodobě palčivým problémem ve Francii a Belgii. V roce 2004 Francie zakázala žákům ve státních školách nosit šátky, kříže a turbany. Francie byla také první evropská země, která přijala zákon o zákazu zahalování obličeje na veřejnosti. Tehdejší prezident Nicolas Sarkozy zakázal nikáb v roce 2011.
Kdo si v zemi zahalí obličej nějakým závojem či kuklou, riskuje pokutu až 150 eur (přibližně 4050 korun) a nařízení kurzu občanské nauky. Trest i pokuta se zdvojnásobují, pokud se jedná o nezletilou dívku. Zákon také postihuje pokutou ve výši 811 tisíc korun a ročním vězením každého, kdy by násilím nutil druhou osobu zakrýt si tvář šátkem.
Podobný zákaz vstoupil v platnost o několik měsíců později i v Belgii. V některých dalších evropských zemích, jako třeba v Německu, je částečně zakázáno nosit šátky a další náboženské symboly ve školách či na úřadech.
Ve Španělsku existuje podobný zákon v Barceloně a v několika dalších městech, stejně jako v Itálii. V Británii neexistuje plošný zákaz, ale jednotlivé instituce mají pravomoc si zavést svá vlastní pravidla.
Podobný zákon mají i v Nizozemsku a v Turecku, kde se vztahuje na státní úřady a
státní vzdělávací instituce.
Tento problém dorazil již i do České republiky. Letos v březnu například jedna studentka Střední zdravotnické školy v Praze 10 podala žalobu na tuto instituci, že jí nepovolila do školy nosit hidžáb. Událost vyvolala diskuse o tom, nakolik lze v Česku tolerovat nošení hidžábu a případně i burky, která zakrývá celé tělo a obličej.
