V době války na Ukrajině vypukla na Slovensku špionážní aféra. Podle publicisty Martina Milana Šimečky i bývalého ředitele české civilní rozvědky Karla Randáka lze však odhalené informátory ruských tajných služeb považovat jen za špičku ledovce. Podle Šimečky ovšem okolnosti aféry, v níž je obviněn mimo jiné přispěvatel dezinformačního webu Bohuš Garbár, ukazují i to, že jsou konspirační weby napojené na Rusko. Randák a Šimečka hovořili o slovenské špionážní aféře v Událostech, komentářích.
Slovenská špionážní aféra ukazuje to, co není v postkomunistických zemích ojedinělé, říká Randák
Události, komentáře: Špionážní aféra na Slovensku (zdroj: ČT24)
Slovenská policie zatkla ve věci spolupráce s ruskou vojenskou rozvědkou GRU čtyři lidi, zatím obvinila dva z nich včetně bývalého prorektora vojenské akademie v Liptovském Mikuláši, který v minulosti rovněž pracoval na ministerstvu. Slovensko také vypovědělo tři ruské diplomaty.
Že se aféra týká i přispěvatele konspiračního webu Hlavné správy – dnes již zablokovaného – považuje Šimečka hlavně za důkaz, jaký je „ruský vliv na konspirační weby na Slovensku, které mají mnohem větší zásah než v Česku“.
Podle bývalého ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace Randáka je ze záznamu konspirační schůzky, kterou zveřejnil slovenský Denník N, patrné, že se příslušník GRU dopustil vážné chyby při výběru jejího místa, respektive tím, že se nechal nafilmovat. Ale samotný průběh schůzky označil za „učebnicový příklad toho, jak pracuje – nejenom ruská – špionáž při získávání lidí ke spolupráci“.
Že se i v klíčových pozicích státu pohybují lidé, kteří kývnou na spolupráci ruské tajné službě, není v postkomunistických zemích výjimečné, míní Randák. „Je to jev, který není tak vzácný, jak bychom si přáli,“ poznamenal. Problém považuje za dlouhodobý.
„Hovořilo se o tom, že jeden ze čtyř zadržených lidí s ruskou tajnou službou spolupracoval od roku 2013, což je devět let. Nevím, nakolik slovenské bezpečnostní orgány stačily jeho činnost zadokumentovat, jestli vůbec byla dokumentována, nebo se k tomu poznání dopracovaly až teď. Ale je to přesně ten případ, který ukazuje rozvětvenost ruských zájmů, rozvětvenost ruských sítí, které působí jak na Slovensku, tak v České republice,“ podotkl.
Šimečka se však domnívá, že je problém i na straně slovenských zpravodajských služeb. Za příznačné považuje, že odhalení ruské zpravodajské sítě nebyla zásluha kontrarozvědky, tedy Slovenské informační služby, nýbrž Vojenské zpravodajské služby.
„Slovenská informační služba selhává už léta. Je to služba, o které se dlouhodobě mluví, že by měla být zrušena a postavena úplně nanovo. Zdá se, že to, čeho jsme svědky, je špička ledovce v tom smyslu, že se celá léta nikdo nevěnoval ruské hrozbě. A když, tak to bylo jenom ve verbální rovině. Bývalé vlády, především Roberta Fica, s tím nic nedělaly. Muselo dojít až k válce na Ukrajině, aby se slovenské orgány vzpamatovaly,“ kritizoval SIS. Ta existuje od vzniku samostatného Slovenska a spolu s českou BIS je nástupkyní Federální bezpečnostní informační služby.