Severní Korea před zimou zápasí s nedostatkem potravin i dřeva na topení. Lidi vyzývá, aby šetřili – a trestá ty, kdo podle režimu plýtvají. Situaci v zemi zhoršily povodně i zastavení obchodu s Čínou kvůli izolaci před koronavirem.
Podzim je v Severní Koreji sezonou kimčchi – nakládání zelí, které je základem stravy. Letos je však zeleniny po sérii tajfunů a záplav nedostatek. Ceny stouply o 25 procent. Úroda jde armádě a vládním organizacím. Lidé pátrají po vyřazených hlávkách, aby nezůstali s prázdnýma rukama.
Severní Korea je uprostřed takzvané osmdesátidenní bitvy – mobilizace pracovníků, která má upevnit oddanost Kimově dynastii. V podstatě jde o nucenou práci s cílem hlásit větší produkci před velkými politickými událostmi, jako bude lednový sjezd vládnoucí strany.
Paní Kchang Mi-čin se před útěkem ze Severní Koreje na jih účastnila mnoha bitev za produktivitu. Při hloubení tunelu pracovala dvanáct hodin denně s drtičkou kamene těžkou jako ona. Skála ji zasáhla do hlavy a skalpovala. „Říkám si, že když nás nutili tak dřít, mohli nám dát aspoň nějakou výplatu,“ konstatuje uprchlice Kchang.
Říká, že v 80. letech byli Severokorejci ochotní pracovat přesčas, protože přídělový systém fungoval. Po hladomoru v devadesátých letech, kdy statisíce osob zemřely, nadšení ochablo. Jako vedoucí ji ženy podplácely oblečením a masem, aby se vyhnuly práci na stavbách. „Severokorejci jsou zvyklí. Vědí, že když si budou stěžovat, nepomůžou si,“ dodává Kchang.
Kromě mimořádných bitev vláda mobilizuje lidi každé jaro a podzim, aby sázeli, pleli a sklízeli. Například Heo Jung-čchol uprchl v roce 2002 a zažil stovky takových kampaní. „Nemohli jsme se vzpírat. V Severní Koreji přežijete, když ukradnete stamiliony, ale když si budete stěžovat na vládu, skončíte s celou rodinou v lágru,“ vysvětluje Heo.
Experti pochybují, že kampaně vyřeší ekonomické problémy země pod sankcemi. Továrny nefungují kvůli nedostatku elektřiny a materiálu. V těžkých dobách ale vůdce potřebuje upevnit moc. Lidé opravují silnice a nemají čas přemýšlet.
