Blízký východ neohrožuje sektářská válka mezi sunnity a šíity, ale vzestup teroristů, kteří mají především politické cíle. V exkluzivním rozhovoru pro Českou televizi to uvedl egyptský ministr zahraničí Sámeh Šukrí, který v těchto dnech navštívil Prahu.
„Islámský stát je podle nás teroristickou organizací, o tom není pochyb. Podobně jako Boko Haram a další organizace. Stejně ale vnímáme Muslimské bratrstvo. Vždyť všechny tyto organizace mají stejnou ideologii. Všechny odmítají pluralitu. A všechny používají teror jako nástroj k dosažení politických cílů.“
Vy tedy kladete na roveň hnutí Boko Haram, Islámský stát a Muslimské bratrstvo, které ještě nedávno v Egyptě vládlo?
„Ano, samozřejmě.“
Máte nějaké důkazy o propojení Muslimského bratrstva s radikály, kteří se hlásí k Islámskému státu a operují na Sinaji?
„Víme o vystoupení lídrů Muslimského bratrstva, kteří před svými příznivci na protestním shromáždění v Káhiře dali najevo, že pokud jim armáda neumožní návrat k moci, situace v Egyptě se vyhrotí. Exploduje. A předpověděli, že dojde k teroristickým útokům na Sinaji. Což se také stalo. Proto si myslím, že vazba mezi Muslimskými bratry a teroristy je zřejmá.“
Má egyptská armáda celý Sinaj pod svou kontrolou? Nebo na některých částech poloostrova prostě vládnou islamisté?
„Celý Sinaj je pod egyptskou kontrolou. Ale ano, operují tu teroristé. Jde výhradně o některé oblasti na severovýchodě Sinaje, kde jsou teroristé aktivní. Naše bezpečnostní síly tu zasahují proti nim a jejich spolupracovníkům.“
Jste si jist, že na Sinaji nejsou lokality, kde islamisté mohou nerušeně odpočívat? Kde by mohli zřídit kupříkladu výcvikové tábory?
„Samozřejmě, na Sinaji jsou, stejně jako v jiných regionech, odlehlé oblasti, kde se daří nebezpečným skupinám a jejich činnostem. To ale neznamená naprostou kontrolu.“
Egypt označil palestinské hnutí Hamas, které vládne v Pásmu Gazy, za teroristickou organizaci. Je tedy hnutí Hamas legitimním představitelem palestinského boje, nebo jen teroristickou skupinou?
„Předně chci říci, že my považujeme za legitimního představitele Palestinců vládu její autonomie na Západním břehu. Stejně jako mezinárodní společenství a Organizace spojených národů. Hamas je jen jedna politická skupina uvnitř Palestiny. Za teroristickou organizaci ji označila egyptská justice, která k tomu došla zákonnou cestou. Nejde tedy o rozhodnutí vlády, ale o výsledek právnické pře. A pokud vím, proti tomuto rozsudku nyní existuje odvolání.“
Slyšeli jsme o tom, že má vzniknout společná panarabská jednotka, aby bojovala v Jemenu. Myslíte, že opravdu vznikne?
„Doufám, že tato společná iniciativa představená na našem sunnitu vznikne už proto, že s tím souhlasily hlavy arabských států. Teď se bavíme o tom, kým budou jednotky tvořené, jaké budou mít technické zázemí a kdo, respektive odkud jim bude velet. V neposlední řadě musíme určit, jaké budou její cíle. Už nyní ale jistě víme, že nebude zasahovat do vnitřních záležitostí jednotlivých arabských států, do jejich politických rivalit. Tato síla má chránit arabskou bezpečnost. Má odrazovat vnější síly od úmyslu vměšovat se do arabských záležitostí. Je to obranná jednotka.“
Kdo je teď oním nepřítel, který se chce vměšovat, jak vy říkáte, do vnitřních arabských záležitostí? Která je to síla?
„Největší hrozbou pro arabskou společnost je nyní růst extremismu a terorismu. tato nemoc zachvátila Libyi, ale i Tunisko, kde radikálové vraždili v muzeu. Rozmáhá se v Sýrii, Iráku i Jemenu. A také v Africe, přičemž dění zde má přímý vliv na bezpečnost v arabském světě. Tato hnutí jsou fenoménem, který láká zahraniční bojovníky původem z Evropy. Radikálové zpochybňují samotnou podstatu národního státu, který je základem stability nejen v našem regionu, ale i v Evropě.“
Zeptám se otevřeně. Může se tato arabská jednotka zanedlouho ocitnout v boji s šíitským Íránem nebo obecně šíitskými silami? Mám na mysli třeba jemenské povstalce?
„Nerad bych chtěl dávat vznik této jednotky do souvislosti se sektářskými spory v regionu. Mimochodem, jde o novou dimenzi, novou těžkost, která ještě nedávno nehrála v arabském světě významnou roli. Tento problém se v regionu projevil v důsledku zahraniční intervence. Mnoho Arabů dlouho nerozlišovalo mezi tím, kdo je šíita a kdo sunnita. Bylo těžké, ba nemožné je od sebe rozeznat. Naneštěstí cizí zásahy do našeho regionu tyto různice posílily. A já navíc považuji za jisté, že sunnitští teroristé a jejich patroni usilují o politický zisk. Jinými slovy, nemyslím, že by teror byl živen je sektářskou nenávistí.“
Položím tedy otázku méně diplomaticky. Jsme nyní v islámském světě zásadního sektářského střetu mezi sunnity a šíity?
„Odmítám hovořit o nynějších regionálních konfliktech výhradně v sektářském konfliktu. Toto východisko, pokud ho přijmeme, nás dovede ke špatným závěrům. To není náboženská válka, nejde o soupeření mezi sektami a jejich zájmy. Toto je politické zneužití zájmů jednotlivých náboženských či etnických skupin.“
