Zákopová válka, jejíž konec není v dohlednu. Tak by se dala popsat situace na americké politické scéně, kde se názorová propast mezi republikány a demokraty v řadě témat prohlubuje. Tento trend umocnilo před rokem zvolení Donalda Trumpa do prezidentského úřadu. Neoblíbenost šéfů Bílého domu v táboře politických oponentů roste, jak ukázal nedávný výzkum NBC News a The Wall Street Journal.
Závěry studie prozradily, že zatímco v 80. letech za doby vlády republikána Ronalda Reagana se proti jeho osobě negativně vymezovalo 58 procent voličů Demokratické strany, v případě Trumpa už to je 92 procent. Tedy pouhých 8 procent sympatizantů Demokratické strany souhlasí s kroky současné americké administrativy.
Nutno podotknout, že se jedná o dlouhodobý trend, neboť například politiku Billa Clintona schvalovalo jen 20 procent republikánských voličů a agendu Baracka Obamy jen 16 procent. Nejlépe si za posledních třicet let v tomto ohledu vedl George Bush starší, jenž měl za dobu svého působení v Bílém domě podporu až 59 procent elektorátu Demokratické strany.
- Důvěru v Trumpovu politiku má rok od jeho zvolení méně lidí než v politiku jeho předchůdců v úřadě v posledních 70 letech. Vyplývá to z průzkumu veřejného mínění pro deník Washington Post a stanici ABC News. Po zhruba devíti měsících Trumpova úřadování podporuje jeho politiku 37 procent lidí, zatímco 59 procent ji neschvaluje. Počínání Baracka Obamy po roce od zvolení schvalovalo 57 procent lidí a 40 procent s ním nesouhlasilo. V případě prezidenta George Bushe mladšího byl tento poměr dokonce 89 procent ku devíti, u demokratického prezidenta Billa Clintona 52 procent ku 41 procentům.
Shoda není téměř na ničem
„Současná Amerika je spíše kontinentem než jednou zemí. Není to upadající stát, ale ani se nejedná o spojené státy (s malým ,s‘). Procestoval jsem USA a měl jsem problém nalézt téma, na kterém by se Američané dokázali shodnout. Není to rozhodně otázka držení zbraní, téma potratů, systému zdravotní péče a zdravotního pojištění, dokonce ani události 11. září nejsou schopny být národním pojítkem,“ popsal ve své obsáhlé analýze Nick Bryant, korespondent BBC.
„Ano, naše elity a voličstvo jsou velmi rozděleni do dvou odlišných politických táborů. Ale jde tu ještě o více. Není to jen o tom, nakolik jsme rozděleni, ale jakým způsobem a co nás rozděluje. Zásadní problém spočívá v naprosté neshodě na tom, co to znamená být Američanem, jaké jsou základní hodnoty amerického národa,“ zdůrazňuje politický komentátor Lee Drutman.
„Tam, kde není prostor pro kompromis napříč politickým spektrem a chybí vůle a ochota naslouchat názorům druhé strany, tam je větší potenciál k propuknutí násilí,“ tvrdí Richard Cohen, prezident Právního centra pro chudé amerického Jihu, a vidí v tomto směru spojitost s mohutnými rasovými nepokoji v Charlottesville z letošního srpna. Podle komentátorů roste síla bělošských radikálních hnutí nejen kvůli sociálním sítím, ale také v souvislosti se zvolením Donalda Trumpa prezidentem.
Podle novináře Colina Woodwarda, autora knihy „American Character: A History of the Epic Struggle Between Individual Liberty and the Common Good“, je určitá míra konfliktu to, co Ameriku provází po celou dobu její historie.
„Máte tu jedenáct kulturně odlišných regionů, které by samy o sobě mohly být samostatnými státy. Amerika není jednolitá společnost s všeobecně sdílenými normami, jako je například Švédsko, Japonsko nebo Maďarsko,“ dodává Woodward a připomíná dějinná období, kdy byla Amerika ještě více polarizovaná. Třeba v 60. letech minulého století, kdy kulminovalo hnutí za občanská práva a země se rozdělila na dvě nesmiřitelné poloviny v otázce (ne)schalování války ve Vietnamu.
