Los Angeles - Na počátku byl snímek zachycující surový zákrok policistů z Los Angeles proti černošskému motoristovi Rodneymu Kingovi. Brutální násilí bílých mužů zákona způsobilo v tehdejší Americe skandál. Následný ostře sledovaný proces a především pak zprošťující verdikt poroty, který padl 29. dubna 1992, vyvolal několikadenní rasové nepokoje v řadě měst, které si vyžádaly přes 50 obětí. Bilance násilí byla horší než v roce 1965, kdy si obdobné události v losangeleské čtvrti Watts vyžádaly 35 životů.
Zatímco tehdy ale bojovali černoši proti bělochům, v roce 1992 napadali černoši také černochy, Hispánci útočili na bělochy, černoši a Hispánci týrali Korejce a další komunity. Poprvé od bouří, které následovaly po vraždě černošského bojovníka za lidská práva Martina Luthera Kinga v roce 1968, byla do ulic také masově nasazena armáda.
Kinga, který si to o rok dříve hnal nepřiměřenou rychlostí po dálnici, pronásledovali čtyři policisté. Po honičce na předměstí Los Angeles jej zastavili, a když odmítl splnit jejich příkazy, zbili ho. Podle policejní verze kladl při zatýkání odpor a byl pod vlivem alkoholu a drog. Amatérský videozáznam ale ukázal i použití obušků a to, jak policisté do Kinga ležícího na zemi kopají. Kingův „údajný odpor“ při zatýkání vyvolal reakci – zatýkaný během dvou minut utrpěl vážná zranění - 11 zlomenin lebky, poškození mozku a ledvin.
Celý incident natočil náhodný svědek, aniž o tom policisté věděli. Ti ve svém hlášení zapomněli uvést, že Kingovi poranili hlavu. Video odvysílaly následující den televizní stanice po celém světě a případ vzbudil v USA značné pobouření. Policie v Los Angeles měla pověst brutálního a rasistického sboru a údajně se nejednalo o první (a ani poslední) případ, kdy její členové překročili svou pravomoc.
Soudní řízení vyvolávalo řadu pochybností. Proces byl navzdory připomínkám o „demografické rozdílnosti“ přesunut z Los Angeles do blahobytného předměstí. Porota, v níž nebyl žádný zástupce tmavé pleti, neuznala, že policisté překročili zákonnou mez a zprostila je obvinění z nepřiměřeného zákroku.
Již v den rozsudku propukly bouře v jižní části centrální čtvrti Los Angeles, obývané převážně Afroameričany a Latinoameričany. Tisíce lidí odpověděly na verdikt soudu výtržnostmi. Skupiny mladých Afroameričanů zastavovaly automobily a napadaly řidiče, rozbíjely a drancovaly obchody, zakládaly požáry. První obětí byl bílý řidič, kterého vytáhli z jeho nákladního auta a těžce zranili. Nepokoje, na nichž se přiživily i zločinecké gangy a podsvětí, brzy překročily hranice černošských čtvrtí a požáry a rabování zasáhly i bohaté Beverly Hills.
Již v den rozsudku si násilí vyžádalo smrt více než deseti lidí. Policie byla pomalá a bezradná. Starosta Los Angeles Tom Bradley musel vyhlásit výjimečný stav. Ke zklidnění vyzýval i samotný King: „Jsme tu jen chvíli, a tak se přeci musíme dohodnout.“ Situace se stabilizovala až po nasazení 6 000 příslušníků národní gardy a po oznámení prezidenta George Bushe, že do Los Angeles vysílá 4 500 mužů vojska a námořnictva.
Šestidenní nepokoje si vyžádaly 58 mrtvých (většina byla majiteli obchodů, kteří se snažili bránit svůj majetek), přes dva tisíce zraněných, víc než deset tisíc zatčených a zničení tisíců podniků. Materiální škody přesáhly miliardu dolarů. Napětí se z Los Angeles postupně přeneslo i do dalších amerických měst, například do Atlanty, San Franciska, Seattlu či Las Vegas.
Čtyři policisté z Los Angeles byli v roce 1993 postaveni před nový soud. Porota v něm tentokrát dva z nich uznala vinnými tím, že porušili Kingova občanská práva, a odsoudila je ke 30 měsícům. Další dva strážci zákona přesvědčili soud o své nevině. Kingovi bylo za újmy přiznáno od města odškodné ve výši 3,8 milionu dolarů.
