Zvednutí ruky pro rezoluci o arménské genocidě reálně zasáhlo do životů jedenácti německých poslanců tureckého původu, které musí kvůli výhrůžkám smrtí chránit policie. Pro Turky velmi citlivé téma zhoršilo i vztahy uvnitř jejich komunity v Německu.
Proud výhrůžek neustává ani dva týdny po hlasování. Urážlivé vzkazy, e-maily a komentáře k jedenácti poslancům tureckého původu míří z Turecka i Německa. „Kvůli fotkám, které se tváří jako zatykač, narážkám na děti, si dávám například pozor, kam s nimi chodím,“ podotkla poslankyně za stranu Die Linke Sevim Dağdelenová.
Vážnost hrozbám dodal turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, který poslance osočil ze spolupráce s teroristy a řekl, že by si měli udělat krevní testy, zda jsou skutečně Turci.
Pořád se musíme omlouvat, stěžují si Turci
Zády se ke skupině zákonodárců obrací i největší islámsko-turecká organizace v Německu, která je závislá na penězích z Ankary. „Je to přirozeně obrovská ztráta důvěry, která komunitu dál rozděluje. Turci a muslimové v Německu se musí roky omlouvat za všechny možné události ve světě, za které nemají přímou odpovědnost,“ konstatoval člen vedení islámsko-turecké unie DITIB Zekeriya Altuğ.
Jiná turecká sdružení v Německu kritizují výhrůžky, zároveň ale i hlasování o arménské genocidě. Někteří raději ruší plánované cesty do Turecka a žádají po krajanech jasnější postoj. „I v jejich vlastním zájmu, aby jim za to nebyla dávána odpovědnost a neříkalo se, že Turci do Německa ještě vůbec nedorazili,“ podotkla poslankyně za frakci CDU/CSU Cemile Giousoufová.
Německé ministerstvo zahraničí ale poslancům tureckého původu cesty do Turecka vysloveně nezakázalo. Rozeslalo jim pouze dopis, kde je varuje, že se tam na ně hromadí trestní oznámení za údajné hanobení státu, za což jim v Turecku hrozí až tři roky za mřížemi.
Jerevan tvrdí, že Turci při rozpadu Osmanské říše během první světové války povraždili asi 1,5 milionu Arménů. Ankara odmítá přiznat, že by šlo o tak vysoké číslo a nechce slyšet výraz „genocida“.
Vláda dala de facto od rezoluce ruce pryč
Jedním z hlavních iniciátorů rezoluce je předseda německé strany Zelených Cem Özdemir, jehož rodiče se do Německa přestěhovali v 60. letech právě z Turecka. Německá kancléřka ani ministr zahraničí během hlasování o rezoluci v Bundestagu nebyli.
„Rezoluce vznikla na půdě Spolkového sněmu a výkonná moc (vláda) od ní dala přes svou slovní podporu ruce pryč,“ poznamenal zpravodaj ČT Václav Černohorský.
Turci po schválení rezoluce odvolali z Německa svého velvyslance. Šéf turecké diplomacie Mevlüt Çavusoglu zdůraznil, že v této otázce „nelze mlčet“. Žádný konkrétní krok, který by Ankara mohla učinit, ale neupřesnil.
V týdnu přitom rezignoval vedoucí delegace Evropské unie v Turecku, Němec Hansjörg Haber. Turci mu vytýkali, že nepřípustně kritizoval Ankaru za problematické plnění dohody s EU o migraci a porušil pravidla diplomacie neúctou k hodnotám Turecka a k jeho prezidentovi.
Turecko má značně napjaté vztahy také s Ruskem, a to od loňského listopadu, kdy turecká stíhačka v blízkosti turecko-syrské hranice sestřelila ruský bombardér.
Po incidentu se Moskva rozhodla, že na Ankaru uvalí sankce, a zároveň vyzvala ruské občany, aby do Turecka necestovali. Rusové přitom představovali významný zdroj příjmů pro turecký cestovní ruch, na který nepříznivě dolehla série teroristických útoků v zemi, jež je navíc do značné míry závislá na dovozu ropy a zemního plynu z Ruska.
Erdoganův poradce nyní podotkl, že Ankara očekává do budoucna pozitivnější vývoj. „Existují velká očekávání pro zlepšení vztahů s Ruskem. Pro (tureckou) ekonomiku, zejména cestovní ruch, by to mělo mít pozitivní dopad,“ sdělil v televizi bez bližšího upřesnění Cemil Ertem.
To se asi ale hned tak nestane. Moskva totiž požaduje od Ankary kromě omluvy finanční kompenzaci za zničené letadlo a zahájení trestního stíhání tureckého občana, který mezi povstalci v Sýrii jednoho ze dvou ruských pilotů zastřelil. Turecko ale střelce, jenž byl ve vlasti uvítán jako hrdina, potrestat odmítlo.
