Řada problémů má globální rozměr a díky OSN se na jejich řešení můžou podílet všechny státy, řekl v 90' ČT24 odborník na mezinárodní vztahy Jan Karlas z Karlovy univerzity. „Právě to je ten klad OSN, že se tam sejdou všechny ty státy, které mají rozdílné názory. Často nedojdou ke společnému závěru, ale je tam aspoň šance, že se o to pokusí,“ vysvětlil.
Pokud se na OSN díváme idealistickým pohledem a věříme, že má udržovat mezinárodní mír a bezpečnost, Karlas připouští, že svou funkci neplní. „Pak je tady ale ještě druhá rovina, že je to organizace mezivládní. Od začátku se vědělo, že aby mohla k nějakému závěru dojít nebo něco udělat, musí se shodnout. Ona tu funkci plní. I když je situace napjatější, tak se nezhroutila, přijala řadu rezolucí,“ vysvětlil.
OSN na jednu stranu zdůrazňuje suverenitu států, na druhou ale vyžaduje, aby dodržovaly lidská práva a chovaly se mírově. Chování některých zemí tomu ale neodpovídá, což vnáší do organizace vnitřní konflikt.
V aktuálních měsících je podle Karlase společenství nereformovatelné, protože v něm vládnou napjaté vztahy. V budoucnosti si ale některé změny představit umí.
Rozšíření Rady bezpečnosti o nové stálé členy by podle něj bylo problematické, musely by se na tom totiž shodnout současní členové.
Historie OSN
Organizace spojených národů vznikla po druhé světové válce s cílem předejít velkým konfliktům v budoucnosti. Podobně fungovala i Společnost národů před ní, upozornil historik Petr Hlaváček. „Obě ty společnosti v sobě měly zakódované časované bomby. Samotná OSN měla za zakládajícího člena stát, který byl totalitní diktaturou (Sovětský svaz),“ poukázal.
„Vznikla Rada bezpečnosti, kde členové měli reprezentovat vítězné mocnosti, to už také není pravda. (…) To, že v roce 1991 Rada akceptovala, že se stálým členem stalo Rusko jako jeden z mnoha nástupnických států Sovětského svazu, byla velká benevolence,“ řekl.
„OSN je spíše takovou platformou pro diskusi,“ myslí si Hlaváček. Rada bezpečnosti podle něj spíše manifestuje dohody velmocí, které vznikají jinde.
