Více než 614 milionů korun letos získají rakouské dobročinné projekty od jediné rakouské filantropky. Jedenatřicetiletá aktivistka Marlene Engelhornová se rozhodla rozdat 25 milionů eur. Získala je dědictvím a její rodina tyto finance díky využití daňových rájů nedanila. Žena dlouhodobě upozorňuje na nerovnoměrné rozložení kapitálu ve společnosti, kdy podle ní jedno procento nejmajetnějších Rakušanů drží většinu bohatství v zemi. Několik let usilovala o to, aby její dědictví stát zdanil, a když se toho nedomohla, vymyslela netradiční řešení.
Ještě než na deset měsíců zmizí z vídeňských ulic vánoční výzdoba, dostane deset tisíc náhodně vybraných Rakušanů velmi netypický dopis. Dědička značného majetku Marlene Engelhornová je v něm žádá, aby poradili, jak peníze smysluplně utratit. „Jde o osobní žádost o dobrou radu,“ říká sama Engelhornová.
Z těch, co projeví zájem pomoci, má být vybráno pět desítek občanů země. Vytvoří občanskou radu, která vypracuje finální plán, jak v přepočtu více než šest stovek milionů korun vynaložit. Zakázány jsou investice do nezákonných, nehumánních, protipřírodních a ziskových projektů.
Sama Engelhornová na to nebude mít žádný vliv. „Co udělám, když se mi výsledek nebude líbit? Budu s tím prostě muset žít. Taková je jednoduše demokracie. Prostě ne vždycky dostaneme všechno takové, jaké to chceme,“ řekla.
Marlene Engelhornová pochází z rodu podnikatelů spojených s průmyslovými a farmaceutickými společnostmi BASF a Boehringer-Mannheim. Dlouhodobě navrhuje vyšší zdanění bohatých a uvalení speciálních poplatků při dědickém řízení rozdělujícím majetky v hodnotě mnoha milionů či miliard eur. Je také aktivní ve skupině mladých bohatých lidí, kteří plánují většinu svého majetku rozdat lidem a ne použít jen pro vlastní potěšení.
Největším filantropům historie, kteří při zohlednění inflace rozdali ze svých majetků biliony či stovky miliard korun, se mladá Rakušanka neblíží. Především současným dárcům, kteří majetek posílají a distribuují přes vlastní nadace, se ale ani přiblížit nechce. Podezírá je, že se tím často snaží vyhnout placení daní. Rozhodováním o konečném vynaložení peněz pak podle ní jen dál navyšují svůj vliv a moc ve společnosti.
