Obyvatelům východní Ukrajiny je mnohdy už jedno, kdo jejich město ovládá, touží pouze po tom, aby střelba konečně ustala. V rozhovoru pro ČT24 to uvedla novinářka Petra Procházková, která nedávno oblast bojů navštívila. Podle ní by mezinárodní společenství Kyjevu pomohlo nejvíc tím, že by přispělo k zajištění hranice s Ruskem. Procházková také prohlásila, že ukrajinské armádě nechybějí dobrovolníci, problém tkví spíš v nedostatku zbraní a hlavně výcviku, na který nyní nezbývá čas. Novinářka se zmínila i o postoji běžných Rusů k současné situaci. Lidé se podle ní začínají ptát. "Největší zásluhu na tom mají matky ruských vojáků. Ty jsou noční můra Vladimira Putina a doufejme, že jejich hlas bude stále silnější," konstatovala.
„Navštívila jsem nejšpinavější i nejnebezpečnější města Ukrajiny,“ napsala jste v reportáži pro Lidové noviny před několika dny. Která místa to byla?
„Ta cesta byla strašně dlouhá, míst a měst jsem navštívila mnoho, ale byl to mimo jiné i Mariupol, o kterém se v těchto dnech mluví, a Doněck, kam by se už teď autem více méně asi dojet nedalo, a také Charkov.“
Vaše nejsilnější dojmy. Jak se žije lidem v oblastech, kde se válčí?
„To byly právě ty nejsilnější dojmy. Pocházejí z východu, z okolí Doněcku, kde jsme projížděli zapadlými vesničkami, kde bylo těžké říci, kdo je v tu chvíli drží v rukou. Sami ti lidé si nebyli úplně jistí, jestli se nacházejí na straně kontrolované rebely, nebo na straně, která je kontrolována pravidelnou ruskou armádou. Byli zoufalí tak jako tak. Říkali, že jim je už úplně jedno, kam patří, ve které zemi žijí, ale že už by chtěli, aby se přestalo střílet. To se samozřejmě týkalo starších lidí, žen s malými dětmi. Pak tam byla jiná skupina – většinou mladí muži, kteří byli velmi odhodláni naopak bojovat, ať už na té či oné straně.“
Máte představu, jak je na tom v těchto dnech ukrajinská armáda? Mají ukrajinské jednotky dostatek vojáků?
„Nedostatek vojáků není hlavní problém. Když jsme projížděli ukrajinskými městy, tak se řada mužů hlásila do armády. Dokonce tu vyhlášenou mobilizaci ani nebylo moc potřeba uplatňovat, protože dobrovolníků je hodně. Problém ukrajinské armády je nedostatek určitých profesí, výzbroje a lidí, kteří umí s těmi zbraněmi zacházet. Oni potřebují čas, aby se to naučili. V poslední době, jak se zhoršovala situace na frontě, tak lidé, kteří se hlásí do armády, jsou brzy odváděni přímo na frontovou linii a tam nejsou schopni potřebných výkonů, protože nemají k zacházení se zbraněmi potřebné zkušenosti. Nejsou vycvičeni.“
Mělo by mezinárodní společenství poskytnout Ukrajině účinnější pomoc než sankce? Třeba vojenskou pomoc, vyzbrojit armádu?
„S poskytováním armády je to velmi ošemetné, protože ten konflikt velmi hraničí s přímým konfliktem s Ruskou federací. Ale všichni lidé se mě ptali, proč není možné nějakým způsobem zajistit kontrolu hranice. Zda tam není možné třeba postavit téměř na dohled od sebe mezinárodní mírové sbory – prostě jednoho vojáka vedle druhého, který by ani nemusel být nějak zásadně ozbrojen, ale byla by kontrola nad tím, zda hranice je průchodná, či není a zda přes ni přecházejí, nebo nepřecházejí ruští vojáci. Vojenští velitelé tvrdili, že pokud by byla zajištěna hranice s Ruskem, už dnes by byly Luhansk a Doněck pod kontrolou Kyjeva. Myslím si, že pomoc při kontrole hranice s Ruskem by bylo to nejúčinnější, co by teď mohlo mezinárodní společenství udělat.“
Hodně se diskutuje o tom, co Rusko chce, co je jeho cílem na východní Ukrajině. Vědí lidé, se kterými jste mluvila, o tom cíli? Že by cílem mohlo být vytvoření koridoru, to znamená, aby se propojil Krym s ruskými hranicemi?
„Ano, o takzvaném Novorusku se hodně mluvilo. To je pojem, který vypustil z úst i sám prezident Putin. Novorusko by mohlo vypadat tak, že by začínalo na východní Ukrajině a pokračovalo přes jižní pás až ke Krymu. V jednu chvíli se zdálo, že ten cíl je nereálný, myslím, že i lidé na východě země se domnívali, že cílem Ruska je spíš buď se pokusit vytvořit na východě něco podobného, jako je Podněstří nebo Jižní Osetie – to znamená takové enklávy, které se budou tvářit jako samostatný nepřiznaný stát, ale de facto budou součástí Ruska. Další možnost byla destabilizovat situaci na Ukrajině tak, aby se neustále hroutila, zmítala v potížích, aby byla ekonomicky velmi postižená, což má být jistý trest za to, že se snaží přidat do jiného tábora, než je Rusko. V situaci, v jaké je, nebude moci být Ukrajina přijata do žádných mezinárodních společenství. To je podle mě nejpravděpodobnější cíl Moskvy: nedopustit, aby se Ukrajina mohla rozvíjet jako normální demokratický stát.“
Znáte ruskou mentalitu. Myslíte si, že se i běžní Rusové stále častěji ptají, zda jejich vojáci bojují a umírají na východě Ukrajiny, nebo je kult Vladimira Putina tak silný, že to lidi moc nezajímá a věří, co říká?
„Jak sleduji své přátele a ruská média, tak se mi zdá, že se začínají ptát, a největší zásluhu na tom mají matky ruských vojáků. Ty jsou noční můra Vladimira Putina a doufejme, že jejich hlas bude stále silnější.“
Více o Putinově „noční můře“ – matkách ruských vojáků
Matky vojáků natočily vlastní video adresované vedení Ruské federace. „Prosím prezidenta naší země a ministra obrany, prosím vás o pomoc. Dostaňte je ze zajetí a vraťte nám je živé,“ říká předsedkyně výboru matek vojáků z Kostromské oblasti Ljudmila Chochlovová. „Chlapci, přivedeme vás zpátky stůj co stůj. Jestli to neudělají vojenští velitelé, pak to uděláme my, vaše matky,“ hlásí matka jednoho ze zajatých vojáků Olga Garinová. Podle některých zdrojů jsou Rusů bojujících na Ukrajině čtyři tisíce, podle unie matek jich je až 15 tisíc.
Procházková připomíná, že výbory matek ruských vojáků jsou jedna z největších občanských iniciativ, která jako jedna z mála na prezidenta Vladimira Putina platí, a mají i velký vliv na ruské veřejné mínění. Postoj veřejnosti obrátily už v 90. letech během první čečenské války. I tehdy Kreml nejdřív vojenské nasazení popíral. Za humanitární pomoc vydávala sovětská armáda i účast v afghánské válce po roce 1979, pravdu přiznala až s návratem mnoha padlých (čtěte víc).
