Praha – Dvacet let patřil mezi nejhledanější teroristy světa, na svém kontě má nejméně 83 lidských životů a jeho příběh inspiroval spisovatele i filmaře. Venezuelský rodák Ilyich Ramírez Sánchez, zvaný Šakal nebo též Carlos ale nakonec spravedlnosti neutekl – přesně před 20 lety byl v Súdánu zatčen a v roce 1997 byl v Paříži odsouzen na doživotí.
Sánchez byl levicovým hnutím a světovým komunismem ovlivněn odmalička – narodil se do rodiny zámožného právníka, který dal svým synům jména Vladimir, Ilyich a Lenin. V roce 1964 se připojil ke studentskému komunistickému hnutí v Caracasu a posléze absolvoval výcvik na Kubě. Na dráhu teroristy se dal v 70. letech – on sám to ovšem nazýval dráhou „profesionálního revolucionáře“.
„On byl typický člověk, který se potřeboval ztotožnit s nějakým hnutím, nejprve se světovým komunismem – také studoval na moskevské univerzitě, odkud ho ale velmi rychle vyhodili, protože nezřízeně holdoval alkoholu a ženám. Pak se od komunismu odklonil k palestinské věci a začal páchat teroristické útoky ve jménu palestinské záležitosti,“ uvedl ve Studiu 6 analytik Ústavu mezinárodních vztahů Jan Eichler.
Nejznámější se stal únos delegace ze summitu OPEC
Šakal se zařadil mezi nejhledanější teroristy světa v roce 1975 po únosu delegace ze summitu zemí OPEC – uneseno tehdy bylo 11 ministrů a dalších 44 rukojmích. Eichler v této souvislosti připomněl, že Sánchez udržoval velmi přátelské vztahy s libyjským diktátorem Kaddáfím a při tomto únosu si vymínil, že bude pilotem letadla osobní pilot Kaddáfího.
Od té doby Carlos řídil akce sahající od západní Evropy přes Blízký východ až po Japonsko. Přičítá se mu účast na řadě teroristických útoků, například na únosu francouzského letadla do ugandského Entebbe v roce 1976. Údajně byl i za masakrem izraelských sportovců na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972 a za obsazením francouzské ambasády v Haagu v roce 1974. Má prý na svědomí smrt nejméně 83 lidí.
Jako hledaný slavný terorista se v 70. a 80. letech Carlos skrýval i v řadě tehdejších komunistických zemí, mimo jiné v Maďarsku, bývalém východním Německu či v Rumunsku. Mezi lety 1978 a 1986 přicestoval Carlos (většinou na jihojemenský pas) několikrát i do bývalého Československa. Tyto zprávy ale nejsou potvrzené.
Šakal se podle Eichlera stal pro francouzskou tajnou službu i ministra vnitra nepřítelem číslo jedna – zabil totiž dva špičkové agenty a velice brutálním způsobem i jejich informátora. Nakonec jeho kariéra skončila v roce 1994 v súdánském hlavním městě Chartúmu, kde chtěl podstoupit plastickou operaci, aby se odstřihl od své minulosti.
„Tady musíme vzdát velký hold francouzské tajné službě, která zajistila, že před operací dostal silnější uspávací prostředky – agenti ho pak unesli do letadla a za pár hodin byl v Paříži,“ uvedl Eichler. V roce 1997 ho soud v Paříži poslal na doživotí za trojnásobnou vraždu: již zmíněných agentů a jejich informátora. V roce 2011 pak dostal druhý doživotní trest za čtyři vražedné útoky spáchané v 80. letech ve Francii. „Jiný trest než doživotí u něj nepřipadal v úvahu, protože to je velmi nebezpečný a v podstatě nevyléčitelný člověk,“ dodává analytik Jan Eichler.
