Plocha hořícího lesa se za posledních 24 hodin na Sibiři dál zvýšila, zejména v obtížně dostupných oblastech, kde hasiči proti ohni nezasahují. Napsala to agentura Interfax s odvoláním na tiskovou zprávu ruské protipožární služby. Nejvíce požárů zuří v Irkutské oblasti, největší plochu nehašených ohnisek zaznamenali záchranáři v Jakutsku. Podle vlády může být příčinou nekontrolovatelného rozšíření ohně nelegální těžba dřeva.
Požáry na Sibiři se dál šíří, kalamita vyvolává veřejné protesty. Vláda viní nelegální těžaře
Podle informace ruských médií lidé na sociálních sítích živelně organizují veřejné protesty, které mají upozornit na alarmující situaci na Sibiři. V desítkách ruských měst od Kaliningradu po Vladivostok mají v pátek vyjít do ulic aktivisté varující před následky pohromy a upozorňující na údajnou nečinnost místních úřadů.
Ruský Vyšetřovací výbor, který je hlavní federální kriminální službou, začal podle ruských médií trestně stíhat první osoby odpovědné za rozšíření ohně. Z nedbalosti jsou obviňováni funkcionáři regionálního ministerstva lesního hospodářství v Krasnojarském kraji, kteří údajně nepodnikli včas potřebná opatření.
S ohněm nyní aktivně bojuje kolem tří tisíc hasičů, nasazeno je několik desítek letadel a vrtulníků. Armáda zasahuje zejména v Krasnojarském kraji a Irkutské oblasti, kde oheň hasí speciálně vybavené letouny Il-76 a vrtulníky Mi-8.
Úřady mají z nelegální těžby často prospěch
Podle vlády může být příčinou nekontrolovatelného rozšíření ohně ilegální těžba dřeva. Premiér Dmitrij Medvěděv podle Interfaxu ji označil za „mimořádně rozšířenou“. Nařídil, aby veškerá technika, která se k tomuto účelu využívá, byla v případě dopadení zabavena a propadla státu.
Nikolaj Šmatkov ze Světového fondu na ochranu přírody (WWF) řekl už dříve stanici Deutsche Welle, že ilegální těžba je rozšířená především na Dálném východě a podél rusko-čínské hranice. Právě čínské firmy bývají v poslední době obviňovány z plundrování sibiřských lesů především. Jak ale upozorňuje organizace Greenpeace, kromě Číňanů se na ničení ruské tajgy podílí i zástupci mnoha dalších zemí, přičemž většinu z nich stále tvoří Rusové.
Číňané navíc jen využívají toho, co jim povolí místní úřady, vysvětluje Šmatkov. Podle něj úředníci nelegální kácení mnohdy neřeší, ať už z důvodu nedostatku lidí, nebo proto, že z nezákonného obchodu mají prospěch. Často jsou to právě ruští pracovníci v lesnictví, kdo dřevo nelegálně prodává do Číny. Tamní celníci sice kontrolují, zda má zboží všechna nezbytná povolení, získat je ale není v Rusku problém, dodává Šmatkov.
Vita Spivaková z moskevského Carnegie Centra uvádí, že k současnému stavu přispěla nová pravidla z roku 2007, která snížila množství lesních strážců. Ti zbylí nad ilegální těžbou často přivírají oči. Služeb některých z nich využívají i čínské společnosti. Nezákonné kácení znamená porušování pravidel, což vede k odlesňování a požárům. Je ale velmi složité ho monitorovat, protože se děje zpravidla v odlehlých oblastech, dodává Spivaková.
Na Altaji zastavili nelegální těžaře až místní obyvatelé
Příklad nelegální těžby dřeva popsali novináři Svobodné Evropy. Les mizel v přírodním komplexu Zlaté hory Altaje pod ochranou UNESCO u obce Turočak. Nelegální těžaře zastavili až místní obyvatelé. Vykopali příkopy na jejich cestách a spálili maringotky nebo pilu. Jednomu z aktivistů Vladimiru Švecovovi pak někdo zapálil dům.
Časté jsou podle reportáže také administrativní přesuny půdy za účelem krytí kácení. „Nelegální těžaři se sjíždějí tam, kde se provádí velké machinace. V případě turočakského borového lesa bylo asi 25 tisíc hektarů převedeno do kategorie zemědělské půdy a katastr je převedl do soukromých rukou. Území rozdělili na pozemky a formálně převedli na bílé koně,“ popisuje reportér Svobodné Evropy.
Dodává, že v ministerstvech republiky potom povolili projekty na stavbu kláštera nebo vysazení zemědělských plodin, kterým les vadí. Po vykácení však nikdo nic stavět ani sázet nehodlá.
Hlavním motivem nelegálního kácení je zisk. Při legální těžbě zůstává lesníkům asi jen deset procent hodnoty dřeva. Ti bez povolení však většinou neplatí daně, neuklízí po sobě, berou jen kvalitní dřevo a neohlíží se na to, aby les zůstal dostatečně hustý k obnově. Zůstane jim tak až devadesát procent hodnoty suroviny.
Příčina požárů může být v zákoně
Vláda tvrdí, že ilegální těžaři dřeva zřejmě zapalují les ve snaze zahladit stopy. Organizace Greenpeace ale míní, že pokud nebyli pachatelé chyceni přímo při činu, nemají zpravidla co zahlazovat, protože je úřady těžko vypátrají. Požáry proto mohou být nezamýšleným následkem zákonů, které přikazují následky legální těžby v podobě větví či dalších zbytků zlikvidovat – a nejjednodušším způsobem je jejich spálení, píší aktivisté.
Spivaková zmiňuje opačný problém - z důvodu personálního nedostatku se péče o lesy po roce 2007 zhoršila, což vede mimo jiné k tomu, že vytěžené oblasti nebývají vždy uklizeny. Právě přítomnost pilin a dalších zbytků podle ní zvyšuje riziko požárů.
V asijské části Ruské federace hoří tajga na rozloze víc než tří milionů hektarů, což zhruba odpovídá rozloze čtyřiceti procent Česka. Oheň ničí les v neobydlených nebo řídce obydlených oblastech, dým ale komplikuje život lidem ve zhruba osmi stech menších i větších obcí. Kouř zasahuje území sousedního Kazachstánu a Mongolska a podle pátečních zpráv už dorazil i na pobřeží USA a Kanady.
Hollan: Hlavním viníkem je oteplení
Že za částí sibiřských požárů může stát i záměrné zapalování, připouští také Jan Hollan, fyzik a odborník na změnu klimatu z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Tou hlavní příčinou je ale podle něj velké teplo a sucho.
„A to by nebylo bez našeho vypouštění CO2 paliv, které už provozujeme opravdu dlouho a zatím to moc nebrzdíme,“ uvedl Hollan v páteční Devadesátce ČT24.
Podle něj se nejrychleji oteplují právě ty oblasti, které se nachází daleko na sever od rovníku.
„Extrémní letní teploty a s tím spojený větší výpar a tedy sucho, suchá vegetace, to je ten hlavní problém,“ uvedl Hollan s tím, že požáry samozřejmě existovaly vždy, ale nebýt současného tepla a sucha, nemusely by se šířit v takovém měřítku, jako se to děje v současnosti na Sibiři.