Potopením Bismarcku skončila éra velkých bitevních lodí. Britové Hitlerovu pýchu zneškodnili před osmdesáti lety 27. 5. 2021 | Zdroj: ČTK, Archiv U.S. Navy, Bundesarchiv, history.navy.mil, Imperial War Museums, Wikipedia, Sueddeutsche Zeitung
Německá bitevní loď Bismarck byla pýchou Hitlerova námořnictva a jako taková měla rozsévat zkázu mezi obchodními plavidly mířícími do britských přístavů. Královské námořnictvo si bylo Bismarckova potenciálu dobře vědomo, a proto hned při jeho první bojové plavbě vyvinulo obrovské úsilí, aby ho zneškodnilo. Úkol, při jehož plnění zemřely stovky britských námořníků, se nakonec podařilo splnit a německá loď klesla před 80 lety, 27. května 1941, na mořské dno. Potopením Bismarcku de facto skončila i éra samostatných bitevních lodí. Bez letecké podpory se, v případě konfliktu, v současnosti velká válečná loď neobejde.
Sláva a zkáza německé válečné lodi Bismarck
Britské námořnictvo, které Bismarck (na snímku) s doprovodným křižníkem Prinz Eugen zostudil, když 24. května poslaly ke dnu slavný bitevní křižník Hood, to ale nedopustilo
Šťastný zásah torpédového bombardéru z letadlové lodě Ark Royal (na fotografii) nejprve 26. května zablokoval německé lodi kormidlo - a ta se pak už stala snadnou kořistí
Předtím, než klesl na dno Atlantiku do skoro pětikilometrové hloubky, vydržel Bismarck desítky zásahů. První granáty dopadly na ochromenou loď, schopnou plout jen ve velkých kruzích, kolem deváté ráno a o necelé dvě hodiny později už zmizela pod hladinou. Na fotografii je kapitán lodi Ernst Lindemann
Dodnes se přitom vedou spory o přesnou příčinu Bismarckova potopení
V úvahu připadají jak střelba a útoky torpéd britských bitevníků, tak rozhodnutí německé posádky otevřít ventily na dně lodi, o kterém hovořili přeživší námořníci
Velká část z více než dvou tisíc námořníků na palubě Bismarcku, včetně viceadmirála Günthera Lütjense a kapitána lodi Ernsta Lindemanna, zahynula už během dělostřeleckého souboje
Rychle a vcelku neslavně tak skončila loď, jejíž spuštění na vodu přilákalo v únoru 1939 do hamburského přístavu na 60 tisíc lidí. Ve slavnostní den promluvil sám říšský vůdce Adolf Hitler a nejmohutnější plavidlo německého námořnictva pokřtila Dorothea von Löwenfeldová, vnučka „železného kancléře“ Otty von Bismarcka
Trvalo ale ještě rok a půl, než bylo 251 metrů dlouhé plavidlo s děly střílejícími až 35 kilometrů daleko dokončeno a zařazeno do služby v německém námořnictvu. Od srpna 1940 pak následovaly zkoušky na moři, po kterých Bismarck zamířil na první, a jak se později ukázalo, tak i poslední plavbu. Vyrazil 18. května 1941 v devět hodin večer z přístavu v obsazené polské Gdyni
Po zastávce v taktéž okupovaném Norsku, kde získala nový kamuflážní nátěr, zamířila loď vpodvečer 20. května 1941 Dánským průlivem mezi Islandem a Grónskem do severního Atlantiku. Přes snahu o utajení akce s názvem Rheinübung už ji v té době Britové sledovali. Na snímku je bitevník King George V., který se výrazně podílel na potopení německé bitevní lodi Bismarck
První dějství dopadlo pro Němce zdánlivým úspěchem, když 24. května Bismarck potopil křižník Hood. Ze strategického hlediska ale znamenalo prozrazení plavby prohru, bitevní loď byla navíc lehce poškozena, a proto zamířila k opravám do Francie. Královské námořnictvo, otřesené ztrátou pyšného křižníku, bylo ale rozhodnuto ji za každou cenu zastavit. A díky nasazení letadlových lodí se mu to nakonec i podařilo. Na fotografii je Sir John Tovey, který velel na palubě bitevní lodě King George V.
Záchrany z lodi Bismarck se dočkalo jen 114 mužů. Britské lodě přítomné na místě totiž záchranné akce brzy přerušily v obavách z útoků německých ponorek
Němci, podobně jako později v průběhu války i Američané a Japonci, se tak přesvědčili, že éra velkých hladinových lodí se blíží ke konci. Cestu ke zkáze Bismarcku totiž otevřel zásah jediným torpédem, shozeným z poněkud obstarožního dvouplošníku Fairey Swordfish, který na místo bitvy dopravila letadlová loď
