O současném Rusku lze nyní otevřeně mluvit jako o totalitě, reagoval na úmrtí opozičníka Alexeje Navalného český ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti). Postavit se Putinově režimu ale musí samotní Rusové, zdůraznil šéf diplomacie v pořadu Události, komentáře. Podle novinářky Petry Procházkové z Deníku N byl Navalnyj velký pragmatik a rozený lídr, nebyl však klasický demokrat-liberál. Za cíl si kladl hlavně vymýtit korupci a reformovat Rusko.
Postavit se totalitě musí sami Rusové, míní Lipavský. Navalného označil za nejvýraznějšího Putinova oponenta
19 minut
Události, komentáře k úmrtí Navalného
Navalnyj byl za mřížemi od roku 2021, předtím přežil otravu novičokem, přesto se rozhodl vrátit do vlasti. Podle Lipavského byl vůbec nejvýraznější Putinův oponent. „Věděl, že je v hledáčku Kremlu, přesto projevil velkou osobní odvahu, která ho, jak se ukázalo, stála vlastní život,“ poznamenal Lipavský s tím, že je třeba okolnosti úmrtí Navalného patřičně prošetřit.
V souvislosti s režimem v Rusku už lze podle šéfa diplomacie bezpečně hovořit o totalitě a nelze pochybovat o tom, kdo v březnových ruských prezidentských volbách „zvítězí“. „To, jak se režim chová k vlastním lidem, tak to ukazuje i v Evropě a vůči Ukrajině, kterou se snaží zničit,“ prohlásil Lipavský.
Klíčová je nyní jednota Západu, která se v reakci na smrt Navalného znovu ukázala, protože řada západních státníků včetně amerického prezidenta Joea Bidena jasně uvedla, že za to může Putin, upozornil dále Lipavský. Některým ruským opozičníkům může Česko pomoci a zasazovat se o lidská práva na základě mezinárodních smluv, ovšem „žádný stát se nemůže postavit ruskému režimu, protože to je úkol pro ruské obyvatele“, zdůraznil ministr zahraničí.
Navalnyj nebyl „ruský Havel“
Redaktorka Deníku N Procházková se s Navalným potkala několikrát osobně, a to při svých cestách do Ruska po roce 2011. „Jeho hvězda tehdy začínala víc zářit. Byl velký pragmatik, sebevědomý, na první pohled bylo vidět, že to je lídr a jeho okolí ho na slovo poslouchá. Nikdy mi nedal velký rozhovor a docela otevřeně to odůvodňoval tím, že česká média jsou na něj příliš malá a že mu to nestojí za to vynaložit takové úsilí, aby oslovil tak málo čtenářů,“ vzpomíná Procházková.
Podotkla také, že Navalnyj nebyl osobnost typu českého prezidenta Václava Havla. „Nebyl to muž kompromisu, nebyl to v přímém slova smyslu demokrat-liberál, byl spíše na té pravé straně politického spektra. Navrhoval lepší, reformované Rusko, ale ne liberální Rusko v tom smyslu lidských práv, jak je vnímáme my. Byl strohý vůči imigrantům, ostře se vymezoval vůči Kavkazanům, kteří žijí ve velkých ruských městech, a on je odtamtud chtěl dostat pryč,“ upozornila Procházková.
Ani jeho názor ihned po anexi Krymu Ruskem nebyl úplně jasný, jelikož Navalnyj kdysi „koketoval“ s nacionalismem a přikláněl se k myšlenkám velkého Ruska, připomněla novinářka. „Jako kritik Putinova režimu byl pro nás důležitý, aniž bychom detailně hodnotili jeho politické postoje. Jeho hlavním mottem byl boj proti korupci,“ zdůraznila novinářka.
K válce na Ukrajině se Navalnyj podle Procházkové moc nevyjadřoval, tyto události ho nicméně zastínily. „Předtím byl tématem číslo jedna i pro západní média, dokázal se z vězení neustále ozývat. Najednou přišla válka na Ukrajině a on byl odsunut z hlediska zájmu médií na pátou kolej. Myslím, že s tím prostě nepočítal,“ podotkla novinářka.
Putina nejvíc iritovalo, že Navalnyj přes všechna úskalí a dlouhé věznění na samotce měl stále dobrou náladu a dělal si z režimu legraci, domnívá se novinářka. „Netrpěl žádnou nemocí, i když byl mnohem pohublejší, než když byl na svobodě. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo stát něco tak tragického,“ komentovala Procházková záběry Navalného z předchozích dnů.
Podle ředitele Amnesty International ČR Pavla Grubera není smrt Navalného nic šokujícího, i sám opozičník si totiž uvědomoval, že se z vězení nedostane, minimálně dokud nepadne Putinův režim. „Bojím se, že pokud by měla tato událost někomu otevírat oči, tak je měl doteď zavřené, obzvlášť poté, co se poslední dva roky dělo. Navalnyj je několikátý člověk, který zaplatil svým životem, protože se pral za základní práva, za svobodu slova, shromažďování, poukazoval na šílenou korupci ruského režimu. Takže je to pokračování toho, jak Rusko vidíme dlouhou dobu,“ myslí si Gruber.
Utužená diktatura
Během pátečních pietních akcí bylo v Rusku zatčeno několik osob. „Vypadá to, že to vzbudilo velkou pozornost, ale že by vyšly statisíce lidí do ulic a protestovaly proti režimu, který zabil Navalného, to se zatím nezdá,“ podotkla Procházková.
Podle Grubera efektivní mírumilovný protest v současném Rusku není možný, fungují zde spíše „individuální a kreativní protesty“. „Ta diktatura je tak dokonale utužená. První velké utužení přišlo před deseti lety, po obsazení Krymu byly přijaty první zákony, před dvěma lety se to výrazně zpřísnilo zákonem hovořícím o nepřesných a diskreditujících informacích o ruské armádě,“ popisuje vývoj Gruber.
Putinovi se podle něj po smrti Navalného velmi uleví, protože byl spojen s představou, že může být i jiné Rusko. Podle Procházkové bude velmi obtížné Navalného nahradit. „Byl výjimečný v tom, že dokázal najít společnou řeč se širokou ruskou společností, a to více než jiní opozičníci, kteří jsou třeba pro nás přijatelnější, více demokratičtí,“ konstatovala Procházková.
