Odvětví, které jako jedno z mála v Evropě nepoznamenala koronavirová krize, je chov a zpracování ústřic. Jejich sezona startuje v září a pro Nizozemsko je to důležitý okamžik. Obliba těchto mořských mlžů totiž roste. I proto, že ústřice přestávají být luxusním zbožím jen pro vyvolené.
Spokojeně leží na dně. Menší mušle, která se vejde do dlaně jedné ruky. Bývala běžnou potravinou chudých rybářů, než se obsah této skořápky stal pochoutkou pro boháče. Nyní se vrací zpět na běžné stoly. Souvisí to s tím, jak se průmysl chovu ústřic rok od roku zvětšuje.
„Sledujeme, že poptávka po ústřicích roste, což je pozitivní. Protože i mnoho mladých lidí začalo jíst ústřice,“ řekl majitel firmy Oesteri Jean Dhooge.
Právě z provincie Zéland pochází drtivá většina nizozemské produkce. Ročně se jich tu odchová a sklidí stejně jako třeba v Česku meruněk nebo třešní. Tedy na tři tisíce tun. Toto odvětví navíc jako jedno z mála v Nizozemsku nezasáhla koronavirová krize. Mlži totiž rostou během jara a léta. A protože ústřice jsou součástí nizozemské identity, zájem o ně tady – ani v zahraničí – neklesl. Naopak.
„Pro nás je dobré, že naše ústřice nehledě na situaci prostě v klidu rostou. Dokonce tím, že je přesouváme, můžeme zpomalit jejich růst,“ dodává Dhooge.
Na ústřice v Nizozemsku jako na houby v Česku
Když přijde na ústřice, Nizozemsko má ale ještě jednu výhodu. Nejen, že se průmyslově chovají, v přírodě se vyskytují také volně. Na ústřice se tam na podzim chodí asi jako v Česku na houby.
Jejich sběr je povolený a mezi místními obyvateli velmi oblíbený. Důvody vysvětluje jeden z obyvatelů Eric Dohmen. „Jste venku, pohybujete se, sbíráte věci, které jsou zadarmo – a tím zůstáváte zdravý. A jste s přírodou,“ popisuje. S jediným omezením – denně může jeden člověk nasbírat maximálně deset kilogramů.
