Paříž – V Paříži začalo odvolací řízení s teroristou Ilyichem Ramírezem Sánchezem, známým pod přezdívkou Carlos Šakal. V prosinci 2011 byl odsouzen k druhému doživotnímu trestu za atentáty spáchané ve Francii v letech 1982 a 1983. Čtyři vražedné útoky, z nichž ho soud uznal vinným, si tehdy vyžádaly 11 mrtvých a 150 zraněných. Odvolací proces by měl trvat do 26. června, podle Šakalových obhájců byl proces před dvěma lety zpolitizovaný.
Jednání se vede před zvláštní apelační porotou, kterou tvoří profesionální soudci specializovaní na teroristické případy. Žádost o předčasné propuštění může Šakal podle prvoinstančního rozsudku podat až po odpykání 18 let trestu.
Dnes 63letý terorista původem z Venezuely, který jezdíval i do bývalého socialistického Československa, trvá na své nevině. Jeho obhájci označili verdikt vynesený před dvěma roky za skandální, proces byl podle nich zpolitizovaný. Soudu mimo jiné vyčetli, že při hledání důkazů čerpal z archivů bývalých komunistických zemí.
Carlos dnes všechny v soudní síni překvapil hned na úvod, když do jednací síně vstoupil bez svých obhájců. „Zakázal jsem svým advokátům, aby mne hájili,“ prohlásil. Na vysvětlenou obvinil venezuelskou vládu ze „sabotáže“ odvolacího soudu tím, že odmítla převzít náklady na obhajobu, a požádal o přidělení obhájců z moci úřední. Po vynucené přestávce přišly Carlose hájit dvě mladé advokátky.
Motivem teroristických útoků z 80. let byla podle francouzských státních zástupců snaha zajistit osvobození dvou členů Carlosovy skupiny - jeho milenky, Němky Magdaleny Koppové, a Švýcara Bruna Bregueta. Žalobci rovněž tvrdili, že je Carlos stále nebezpečný.
První doživotní trest terorista dostal za trojnásobnou vraždu spáchanou v Paříži v roce 1975. Jeho tehdejšími oběťmi byli dva policisté a policejní informátor. Odsouzení v roce 2011 k druhému doživotnímu trestu zmařilo Carlosův nárok na žádost o podmínečné propuštění z výkonu prvního trestu doživotí, se kterou by býval mohl počítat již loni.
Samozvaný revolucionář Sánchez, který v roce 2001 konvertoval k islámu, se v roce 1975 stal jedním z nejhledanějších teroristů, a to po zorganizování únosu šedesátky lidí, včetně 11 ministrů, z vídeňského setkání Organizace zemí vyvážející ropu (OPEC). Cílem bylo získat za rukojmí prostor v médiích pro palestinské extremisty, což se podařilo.
Od té doby Carlos řídil akce sahající od západní Evropy přes Blízký východ až po Japonsko. Přičítá se mu účast na zosnování řady teroristických útoků, například na únosu francouzského letadla do ugandského Entebbe v roce 1976. Údajně stál i za masakrem izraelských sportovců na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972 a za obsazením francouzské ambasády v Haagu v roce 1974.
V 70. a 80. letech se Carlos skrýval i v řadě tehdejších komunistických zemí, mimo jiné v Maďarsku, východním Německu či v Rumunsku, jehož tajná služba ho využívala k likvidaci významných rumunských emigrantů. Mezi lety 1978 a 1986 přicestoval Carlos několikrát i do Československa.
Jeho stoupenci ho označují za přesvědčeného bojovníka proti sionismu a imperialismu. Jeho odpůrci ho ale kritizují za to, že pracoval jako žoldák, jehož si najímaly k odstranění svých odpůrců tajné služby arabských i bývalých komunistických zemí. Údajně má na svědomí smrt nejméně 83 lidí. V roce 1994 byl zadržen v Súdánu a předán Francii.
