Vloni se ve Velké Británii prodalo přes 50 tisíc audiokazet, nejvíce za posledních 15 let. Letos by číslo mohlo být ještě o něco málo vyšší. Za zájem o plastové krabičky mohou umělci, kteří svoji hudbu znovu nahrávají na analogové pásky.
Audiokazety prožily vrchol své popularity v 80. a 90. letech, ale i dnes se k nim někteří při poslechu hudby uchylují. „I mladší generace je má ráda, protože je to prostě pěkná věc a můžete o ni klidně i přijít, protože stojí jen pět liber,“ zauvažovala majitelka nahrávací společnosti Tallulah Webbová.
V Británii se vloni prodalo přes 50 tisíc kazet, od začátku letošního roku dalších 36 tisíc. Celkem kazety činí zhruba dvě desetiny procenta ze všech prodaných nosičů. Tím, že číslo stoupá, udržují kazety naživu další obstarožní předmět – walkman. Ten letos slaví své 40. narozeniny. Kazeta je ještě o 16 let starší.
Mít něco v ruce
Jedním z faktorů mírného nárůstu zájmu o kazety je nízká cena. Kromě výrazné nostalgie je to pak i nedůvěra k digitální platformě. „Je to kvůli pocitu mít něco hmatatelného. A CD lidi prostě moc neposlouchají,“ míní australská zpěvačka Stella Donnellyová, která své první album vydala kromě digitální podoby taky na magnetické pásce.
Umělci, kteří chtějí nahrát svou kazetu, nemusí řešit problém s výběrem výrobce, protože těch je velmi málo – v celých Spojených státech jen jeden. „Pošlou nám zvuk, grafiku, pokud chtějí, a řeknou si, jestli chtějí obal. A my jim to sestavíme,“ popsal postup hlavní technik National Audio Company Robert Coverston.
Továrna ve městě Springfield používá stroje, které se už dávno nevyrábí. Závisí tak na několika technicích, kteří je umí opravit. „Ze všeho nejvíc mám obavu z toho, abych to měl komu předat. Ano, jsou ještě jiní lidé, kteří to umí. Většina je mého věku,“ nehýří optimismem Coverstone.
