Egypt finišuje s první etapou výstavby nového hlavního města. Leží zhruba 40 kilometrů východně od Káhiry. Prestižní projekt za desítky miliard dolarů už brzy bude mít první obyvatele. Prezident Abdal Fattáh Sísí se v posledních letech soustředí na podobné budovatelské projekty, jež jsou kombinací vlády pevné ruky s ekonomickým rozvojem.
Nová Káhira za desítky miliard dolarů přivítá první obyvatele i hlavní úřady
Nová Káhira připomíná spíš rezidenční komplexy v monarchiích Perského zálivu. Zatím je to spíš město duchů. Velké stěhování má začít v létě, koncem roku se plánuje slavnostní otevření.
„První etapa je hotova zhruba z 60 procent. Chceme vytvořit atraktivní město,“ sděluje mluvčí projektu nového hlavního města Chalíd el-Husejní. Urbanista Pavel Hnilička vyjmenovává: „kvalitní a dobré město je založeno na dobrém plánu, který pracuje s ulicemi, náměstími, veřejnými prostranstvími, parky a určuje kvalitu veřejných městských prostor.“ Je skeptický, že se to Egypťanům podaří, hlavně kvůli šibeničním termínům.
Po dokončení projektu má být na desítkách kilometrů čtverečních živo. Přesunou se sem obyvatelé i centrální úřady. Město má zabírat plochu jen o 40 procent větší než Praha a přitom mít čtyřikrát víc obyvatel, podotýká Hnilička.
Projekt je přímo spojen s osobou egyptského prezidenta Sísího. Vypovídá o stylu jeho vládnutí, které doprovází vzletná slova. Ovšem z desetimilionové, přelidněné a zaprášené staré Káhiry najde bydlení v nové metropoli jen někdo.
Obří mešita i největší kostel na Blízkém východě
„Co se týče ceny bydlení, tak to bude drahé. Některé sociální vrstvy budou mít na to tam bydlet, jiné nikoliv,“ myslí si obyvatel Káhiry Alá Ibrahím.
Buduje se také dálniční obchvat, který obchází ucpané ulice historického města. „Dá se tudy dojet ze západních předměstí do Nové Káhiry za pouhou hodinu,“ říká další z obyvatel Káhiry Husám Hasan.
Nová Káhira chce demonstrovat moderní a nábožensky snášenlivou image režimu. Stojí tu proto obří mešita, ale také největší křesťanský kostel na Blízkém východě. Na výdajích se nešetří.
Egypt zkouší udělat něco podobného jako mnozí další. Například v šedesátých letech postavila nové hlavní město Brazílie a podle Hniličky se to moc nepovedlo. Vypíchl naopak Barcelonu, která se v polovině 19. století na základě monumentálního plánu pozvedla a dodnes funguje velmi dobře. Povedlo se také Nové Město v Praze, budované za Karla IV.
Země, kde se sto milionů lidí tísní kolem jedné řeky a kde populace stále rychle roste, ostatně něco podobného zkoušet musí. „Všude tam, kde přibývali obyvatelé, tak logicky města rostla, rozšiřovala se, zvětšovala, případně zakládala nová,“ upozorňuje urbanista Hnilička.