Zatímco v Praze vnímali před 80 lety mnichovskou dohodu jako šok a zradu, v Německu byla naopak velebena jako brilantní úspěch, který zvedl kredit Adolfa Hitlera. Méně známým aspektem je vliv dohody na plán skupiny důstojníků wehrmachtu, kteří chtěli zabránit válce.
Pátrání v archivu nabízí jednotvárný pohled. Německé noviny po podpisu mnichovské dohody nadšeně vítaly Sudety zpátky pod křídly Velkoněmecké říše a Hitlera oslavovaly jako mírotvůrce, který do náruče Berlína dokázal přimknout Němci osídlené oblasti Čech, Moravy a Slezska.
„Vůdce vyřešil největší problém, který poválečné dějiny postavily před německý národ. Tuto hodinu opanovala jeho vůle dosáhnout velkého německého cíle a přesto národům Evropy ochránit mír,“ napsal 30. září 1938 list Münchner Neueste Nachrichten.
Německá veřejnost navíc o válku nestála (v paměti stále zůstávaly důsledky té první, včetně reparací a historické inflace), a popularita Hitlera proto ještě stoupla. Jak připomíná historik Martin Schulze Wessel, diktátor sám ale podpisu litoval. „Hitlerovi šlo od začátku o více. Nebyl to politik, který by usiloval o jeden stát pro všechny německé národy. Chtěl dobývat východní Evropu, včetně celého Československa,“ tvrdí Wessel.
Dohoda zpozdila začátek války, ale také oslabila odpor, který se proti führerovi formoval uvnitř wehrmachtu. Jeho nejznámější tváří byl Hans Oster. Spolu s dalšími vysokými důstojníky plánoval využít Hitlerova vpádu do Sudet a postavit ho před soud nebo dokonce zastřelit.
„Tyto plány nebyly v pokročilém stadiu. Kvůli mnichovské dohodě byl ale odpor zevnitř wehrmachtu vůči Hitlerovi v dalších letech nemožný nebo mnohem složitější,“ podotýká Wessel. Podle něho nelze říci, co by bylo, kdyby k dohodě nedošlo. Její podpis Hitlerovu pozici každopádně upevnil.
