Německá ústava slaví, dodnes naplňuje většinu Němců pocitem hrdosti

• Lucie Strašíková

22. 5. 200922. 5. 2009|Zdroj: ČT24

Kopie německé ústavy

Zdroj: ČT24/ČTK/AP

Berlín - Historie Spolkové republiky Německo se datuje přijetím ústavy. Právě 23. května 1949 vyhlásil v západních okupačních zónách předseda Parlamentní rady Konrad Adenauer Základní zákon (Grundgesetz), který vstoupil v platnost jako ústava Spolkové republiky Německo. Aby zůstala otázka sjednocení Německa nadále otevřená, nepoužilo se termínu „ústava“. To mělo podtrhnout provizorní charakter tohoto státoprávního útvaru.

Ústava dodnes naplňuje čtyřiasedmdesát procent německých občanů pocitem hrdosti. Na západě je tento pocit o něco silnější - vyjádřilo jej 77 procent obyvatel původních spolkových zemí, zatímco ve východní části sjednoceného Německa hrdost na ústavu přiznává 65 procent občanů. Východní Němci nemají k ústavě takový vztah, větší význam pro ně má až pád Berlínské zdi, jehož výročí připadá na 9. listopadu 1989.

V roce 1949 ústavu vypracovali členové Parlamentní rady, které zvolily jednotlivé zemské parlamenty. Tehdy musely text ústavy, která platí s určitými obměnami a dodatky dodnes, schválit spojenecké okupační mocnosti.

Od schválení původního textu někdejší západoněmecké ústavy si doba vynutila několik změn v ústavě, zejména kvůli znovusjednocení Německa v roce 1990. Podle většiny Němců by si německá ústava zasloužila další reformu, která by se týkala zejména zakotvení němčiny jakožto jazyka Spolkové republiky Německo. Důvodem je skutečnost, že v minulých desetiletích se v Německu usadily statisíce Turků, takže na některých školách ve velkoměstech je němčina jako běžný komunikační jazyk na ústupu. Někteří Němci se tak obávají ohrožení své mateřštiny.

Po druhé světové válce bylo Německo rozděleno do čtyř okupačních zón, sovětské, americké, britské a francouzské. Hlavní město Berlín bylo rozděleno do čtyř sektorů. Každá z okupačních mocností uskutečňovala ve své okupační zóně vlastní představy, jak naložit s poraženým Německem. Území na východ od Odry a Nisy předal Sovětský svaz pod správu Polsku, což USA, Spojené království a Francie uznaly až dodatečně. Pro tento okamžik v dějinách Německa se vžil termín „nultá hodina“. Spor mezi Spojenými státy, Velkou Británií a Francií na jedné straně a Sovětským svazem na straně druhé o provedení měnové reformy ze staré říšské marky na marku novou, jež nakonec proběhla odděleně v západních okupačních zónách a zóně sovětské, urychlil vznik dvou německých států - Spolkové republiky Německo a Německé demokratické republiky.

Německo si 23. květen zároveň připomíná jako den svého založení a jednou za pět let volí němečtí zákonodárci při této příležitosti prezidenta země. Druhá, Německá demokratická republika vznikla na území sovětské okupační zóny 7. října 1949 a do roku 1960 byl jejím prezidentem Wilhelm Pieck.