S koloniální minulostí se vyrovnává i Německo. Africké státy, které byly součástí koloniálního panství někdejšího císařství, usilují o navrácení tisíců lebek, které leží ve skladišti berlínského muzea. Zčásti patřily obětem zvěrstev, které kolonialisté spáchali. Němečtí antropologové lidské ostatky používali k rasovým výzkumům.
Neblahé koloniální dědictví dohání také Německo. Afričané chtějí zpět lebky zemřelých
Události: Africké státy požadují po Německu navrácení lebek zemřelých z dob kolonialismu (zdroj: ČT24)
Světové dění zcela zasáhly masové protirasistické protesty. Jedním z mnoha projevů je kromě ničení či úplného strhávání soch historických postav, které jsou spojovány právě s rasismem, také reflexe počínání jednotlivých národních států v minulosti.
Zpět na povrch tak vyvstávají zejména hříchy koloniálních impérií. Například Francie v nedávné minulosti znovu otevřela téma možného navrácení nahromaděných sbírek afrického umění. Vznikl totiž paradox, kdy exotické dobové památky jsou k vidění výhradně na území bývalých koloniálních mocností.
Podobně jsou na tom také bývalé kolonie Německa, kterému patřily oblasti v Africe, Číně a Pacifiku až do konce prvního světového konfliktu.
Stipendium a úkol
Příkladem německého vyrovnávání se s kolonialismem je příběh Sururu Mbora a jeho pátrání. Mboro vyrůstal pod Kilimandžárem, kde slýchal o Krvavém Petersovi, bývalém německém vládci kraje, a také o povstalci Mangi Melim – Peters ho nechal pověsit a lebku poslat do Německa.
Před třiceti lety získal Mboro stipendium v Berlíně a zároveň úkol od celé vesnice. „Je velmi důležitá pro naše tradice a naši víru,“ prohlásil Mboro o lebce, kterou se snaží najít.
Africké državy německého císařství se staly dějištěm prvních genocid 20. století. Zemřelo při nich přes 300 tisíc Afričanů. Na lebkách obětí chtěli vědci demonstrovat své rasistické teze. Ostatky na dlouho zmizely. Teprve před třinácti lety zveřejnili němečtí novináři záběry z místa jejich uskladnění.
Postavit se vlastní minulosti
Ve sklepích berlínské budovy se nachází na šest tisíc lebek z dob německého koloniálního panství, donedávna nepopsaných a zčásti shnilých. Jejich natáčení zákony zakazují s ohledem na úctu k ostatkům. Veřejnost zatím viděla dvě z nich, které Německo slavnostně vrátilo Namibii. „Musíme se postavit vlastní minulosti,“ uvedla Michelle Münteferingová z německého ministerstva zahraničních věcí.
Jak je to složité, ukazuje i název jedné z metropolitních ulic. Když Sururu Mboro přijel do Berlína, s překvapením zjistil, že nese jméno Carla Peterse – bývalého vládce jeho kraje a masového vraha, kterého za násilnosti odsoudilo samotné německé císařství a osobně ho rehabilitoval Adolf Hitler.
„Po takovém člověku? Slzy mi tekly po tvářích,“ řekl Mboro, zakladatel organizace Berlin Postkolonial.
Přejmenování ulice po dlouhém Mborově úsilí sice schválily úřady, odmítají ho ale místní obyvatelé. A Mboro zatím neuspěl ani při pátrání po lebce Mangi Meliho. Mezi hromadami ostatků se ji nepodařilo odhalit ani pomocí testů DNA.