Haag/Brusel - Severoatlantická aliance dnes v Nizozemsku poblíž Haagu přebírá do provozu zkušební zařízení pro testování obranného systému proti raketám krátkého a středního doletu. Stalo se tak o devět měsíců dříve, než uskupení původně plánovalo. V zařízení se budují možnosti, jak harmonizovat různé komponenty protiraketového systému vyvíjené v USA a některých evropských zemích.
Členské státy NATO přijaly rozhodnutí o vytvoření systému, který by chránil bojiště a spojenecké síly nasazené v operacích proti útoku střel s dosahem do tří tisíc kilometrů v roce 1998. Tehdy již existovaly nebo se připravovaly některé národní palebné systémy na ochranu bojišť, které chce NATO začlenit do jedné architektury velení a řízení. Na přípravě tohoto systému se spolu s aliancí podílelo i Rusko, funkční by měl být v roce 2010. Daný systém však není schopný zajistit obranu proti mezikontinentálním střelám.
Již na pražském summitu NATO v roce 2002 se členské státy rozhodly posoudit možnosti ochrany teritoria, sil a obyvatelstva členských zemí proti celé škále raketových hrozeb. Konečná zpráva této studie byla schválená v roce 2006, v současnosti se v alianci diskutuje o politických a vojenských aspektech možné protiraketové obrany NATO. Děje se tak pod nepřímým tlakem USA, které jsou ve vývoji protiraketové obrany nejdále a zvažují rozmístění několika základen ve střední Evropě, konkrétně radaru v Česku a raket v Polsku, případně mobilní detailní radar ještě více na východ.
Protiraketový systém vůči interkontinentálním střelám zahrnující Evropu ale Rusko důrazně odmítá. Podle představ NATO však mají být v budoucnu protiraketové systémy, tedy krátký evropský a mezikontinentální americký, navzájem propojeny do jedné obranné soustavy.
