Tel Aviv je podle žebříčku sestaveného časopisem Economist nejdražším městem světa. Náklady na bydlení jsou tu už delší dobu velkým problémem. Třímilionová aglomerace jen těžko hledá nové plochy pro výstavbu. Drahé jsou i potraviny a služby. Světové prvenství je ale zčásti způsobeno i prudkým posilováním izraelské měny a dopady pandemie, která narušila globální tok zboží.
Turistický slogan o Tel Avivu říká, že to je město, které nikdy nespí. Nyní by jej ale mohlo provázet i varování, že důkladně provětrá peněženku.
Situace znepokojuje i místního starostu Rona Chuldaje. Obává se ekonomické i sociální exploze. „I střední třída by měla mít možnost zde bydlet. Učitelé, zdravotníci, policisté, to jsou lidé, bez kterých se civilizovaná společnost neobejde. Někteří vládní představitelé si ale myslí, že učitelé mohou bydlet kdesi na předměstí,“ podotýká starosta.
Chuldaj je smýšlením sociální demokrat a dlouhodobě kritizuje pravicové vlády. Tvrdá data ovšem ukazují, že Tel Aviv se opravdu stal nejdražším městem světa. Předstihl Paříž, Singapur, Curych, Hongkong nebo New York.
Nejvíc je to vidět na cenách nemovitostí. Vlastnit rodinný dům je v aglomeraci Tel Avivu luxusem. I běžné byty jsou extrémně drahé. Pro izraelské rodiny, které mají běžně tři děti, by měl být stometrový byt lehkým nadstandardem. Jenže běžně zde taková novostavba stojí v přepočtu 25 milionů korun.
„Vidíme lidi z vyšší střední třídy, kteří bydlí v natěsnané aglomeraci Tel Avivu v prostorově nevyhovujících bytech,“ popisuje zpravodaj ČT David Borek. Jedním z důvodů nedostupného bydlení je fakt, že Izrael každým rokem navyšuje počet obyvatel o 150 tisíc. „A Tel Aviv prostě není nafukovací,“ dodává.
Vnitřní jádro města ze 40. a 50. let je navíc poddimenzované. „Čtyřpatrové domy odkazují na dobu, kdy byl Tel Aviv koncipován jako město pro pár set tisíc lidí, nikoliv jako skoro čtyřmilionová aglomerace. Ale existuje tu například program, kdy se lidé mohou domluvit se státem nebo developerem, že se jejich dům buď zboří, nebo zvýší o pár pater. Na pár let si najdou náhradní bydlení, pak dostanou větší byty, dokonce někdy i jeden menší byt extra na pronájem a podobně. Ale to je jen evoluční řešení, které nemůže saturovat každoročně se zvyšující počet obyvatel,“ upozorňuje zpravodaj.
Ceny nemovistostí ženou Izraelce do osad
Důvodem drahého bydlení je i geografie. Tel Aviv je totiž vměstnán do zhruba dvacetikilometrového úzkého pásu Izraele. Některé osady na Západním břehu tak zažívají stavební boom. Stěhují se sem ideologicky nevyhranění lidé, kteří hledají dostupné bydlení. Mrakodrapy Tel Avivu jsou na dohled, a přitom je zde bydlení výrazně levnější. „Může to přispět ke snížení cen v centrální části státu,“ říká předseda okresní rady Šomron Josi Dagan.
Jenže osady nabízejí maximálně několik tisíc bytů. Aglomerace Tel Avivu má přes tři miliony obyvatel, takže většina lidí před vysokými cenami neunikne. „Původně jsem bydlel na severu Izraele, takže teď mám skoro dvojnásobné životní náklady, včetně nákupu potravin a dalších věcí,“ stěžuje si obyvatel Tel Avivu Ziv Toledano.
Právě potraviny jsou další ukázkou toho, že bydlet v bohatém městě s písečnými plážemi má i své nevýhody. Drahé jsou v celém Izraeli.
Extrémní růst šekelu
Životní náklady v Tel Avivu jsou vysoké už mnoho let. Aktuální světové prvenství je ovšem zčásti způsobeno posilováním šekelu. „Cenový vzestup v Izraeli byl v posledních pěti letech jeden z nejnižších v rámci OECD. Zásadní změnou ale je vývoj kurzu šekelu, který natolik posílil, že v dolarech a eurech vše výrazně zdražuje,“ vysvětluje ekonom Dan Ben David.
Dalším důvodem je podobně jako v Česku narušení světového obchodu v důsledku pandemie. Blízký východ nemá zdaleka tak prostupné pozemní hranice jako kontinentální Evropa, a zásobování Izraele je tak závislé na lodní a letecké přepravě.
