Praha - Nedaleko města Krapina na severu Chorvatska byla před 111 lety objevena kostra neandrtálce stará 100 000 let. A dnes je na tomto místě moderní muzeum, které ukazuje život bez příkras, v celé jeho syrovosti a hlavně v souvislostech. Muzeum v Krapině si vytklo ambiciózní cíl: ukázat návštěvníkům, že neandrtálci, kteří běhali po Zemi před tisíci lety, se mohli chovat podobně jako my. Starali se o ostatní, vyráběli si důmyslné nástroje. Jen o něco víc lovili a neměli toho tolik na sobě.
„Na základě poznatků získaných z objevených kostí jsme si udělali demografickou projekci. Podle ní v Krapině žilo 70 až 80 jedinců. Proto jsme stvořili dioráma, které odráží obrovskou různorodost. Jsou tady muži, ženy, staří i mladí, jsou tu i hrající si děti. Někteří sedí u ohně, jiní jsou už mrtví. Další třeba přišli o končetiny nebo mají nějaké vrozené vady. Dioráma odráží to, jak tady život vypadal před 125 000 lety,“ představil v kostce expozici paleontolog Jakov Radovcic.
Chorvatští paleontologové získali kompletní genetickou informaci ze tří kostí objevených v místních jeskyních. Nové výzkumy podle nich ukazují, že tito předchůdci člověka měli s tím moderním mnoho společného. Kromě jiného stejný gen, kterému vědci připisují roli při verbální komunikaci. Možná tedy byli schopni spolu mluvit. Expozice v Krapině se ale kromě vědecké teorie soustředí i na to, jak život neandrtálců co nejzajímavěji předvést návštěvníkům.
Ležícího neandrtálce se stačí jen dotknout…
Tvůrci výstavy se snažili, aby byla maximálně interaktivní. Na vzniku muzea se podílely stovky techniků i umělců, programátorů a počítačových grafiků. Jednou z největších atrakcí zůstává ležící neandrtálec. Turisté se mohou dotýkat jeho virtuálního těla a na monitorech jim před očima vyskakují detaily zranění, která za života utrpěl. Všechno vychází ze skutečných nálezů.
Expozice však nezůstává jen u člověka neandrtálského. Návštěvník se může nechat unášet proudem času od vesmírného velkého třesku přes první mnohobuněčné organismy i dinosaury až po naše předky, kteří slezli ze stromů a postupně procházeli biologickou a kulturní evolucí. „Je opravdu těžké vybrat jednu věc a říct, že je nejlepší. V muzeu je toho tolik. Musíte to vidět všechno a prožít si to, protože jedna věc souvisí s druhou,“ míní jedna z návštěvnic Aleksandra Cmreckiová.
